Charles Péguy war ein französischer Schriftsteller, Dichter und Essayist. Sein umfangreiches Werk umfasst Versdramen und lyrische Gedichte mit mystischen Themen, die stark von der Figur der Jeanne d'Arc beeinflusst sind. Péguy war auch ein engagierter Intellektueller, dessen frühe libertär-sozialistische und antiklerikale Haltungen sich allmählich einem Interesse am Katholizismus zuwandten. In seinen Essays drückte er seine Bedenken hinsichtlich der Moderne und sozialer Fragen aus.
Entre février et avril 1900, Péguy publie trois textes dans les Cahiers de la Quinzaine, explorant à travers des dialogues entre un provincial et un docteur moraliste les thèmes de la maladie, de la société et du socialisme. La grippe devient un prétexte pour aborder des réflexions profondes sur l'humanité et la moralité.
»Die Welt hat sich seit Jesus Christus weniger verändert als in den letzten dreißig Jahren«, musste Charles Péguy 1913 mit Schaudern feststellen. Gegen die kalte Rationalisierung und Ökonomisierung des Lebens im Zuge der Umwälzungen der Moderne verfasste er mit Das Geld eine ergreifende Ode an das verschwindende alte, volksnahe Frankreich, das über Jahrhunderte Bestand hatte. Er beschreibt das einfache, aber satte Leben zwischen Kirche und Dorfschule, das sich durch eine ganz eigene Würde jenseits des Glanzes des Überflusses auszeichnete. Und er schildert, wie die Beziehungen gegenseitiger Anerkennung bis in die Elementarschule Geltung hatten, eine Institution, die wie keine für die Überlieferung und Verankerung von Wissen und Werten stand und ebenfalls zu erodieren drohte. Péguys Schilderungen zwischen Nostalgie und Empörung berühren uns noch heute, sind sie doch von bleibender Aktualität.
Schon Péguys Zeitgenossen erkannten die Größe seiner Dichtung, und die Presse lobte die Aktualität seiner Darlegungen. Auch heute, in unserer von scheinbarer Gottvergessenheit und Hoffnungslosigkeit geprägten Zeit, kann der 'Hymnus der Hoffnung' den Leser ergreifen und wachrütteln, damit er sich der Gnade Gottes nicht verschließe, denn Péguys damalige Überzeugung gilt nach wie vor: 'Die moderne Welt glaubte, sich Gottes entledigt zu haben. In Wirklichkeit ist der Mensch nie von Gott so in die Enge getrieben worden.'
Dramat poetycki, otwierający tryptyk misteriów Charlesa Peguy'ego, wyznacza moment przełomowy w twórczości autora: wejście w tajemnice religii chrześcijańskiej. Refleksje, jakie wywołuje ten utwór, są nadzwyczaj aktualne. Pełne bólu wołanie głównej bohaterki, Joanny d'Arc, o pokój w otaczającym ją świecie jest jak modlitwa, która prowadzi do rozważania Męki Jezusa. W Jego ofierze znajduje się odpowiedź na cierpienie każdego człowieka.
Poemat o nadziei francuskiego poety i mistyka jest jego duchowym testamentem. To najważniejsze z dzieł Péguy’ego ukazuje działanie Bożej nadziei i łaski w życiu każdego człowieka. Autor poprzez świadectwo przemiany własnego życia uczy, jak odnajdywać je w trudach dnia codziennego. Dzięki niemu odkrywamy, że Bóg jako pierwszy pokłada w człowieku nadzieję, a dopiero później człowiek w Bogu i w swoim bliźnim.
Rozsáhlý výbor z Péguyho stěžejní básně Eva. Péguy se v této skladbě pokusil z komplexního hlediska zachytit a popsat celistvost lidského údělu. Vyzdvihuje zde postavu Ježíše, kterého chápe především jako člověka se všemi přednostmi i nedokonalostmi a v neposlední řadě zde rozvíjí i svou vizi posledního soudu. Jedná se zde vlastně o básnickou sumu Péguyova křesťanského vyznání, která je zkomponována litanickým způsobem, avšak v některých pasážích se stává až příliš rozvleklým a rozbujelým veršovaným pásmem, v němž jednotlivé sloky trpí přílišnou mnohomluvností. Patrně i z tohoto důvodu se básník a překladatel Bohuslav Reynek rozhodl zprostředkovat českému čtenáři pouze výbor z této Péguyovy stěžejní básnické skladby, neboť rozumně usoudil, že přetlumočení celého díla v jeho úplnosti by patrně bylo nad síly čtenářů.
This a profound and poetic assessment of the relationship between Christianity and liberty, between politics and society, and between Christianity and the modern world. This edition includes a new foreword by Pierre Manent, professor of Political Science at the Centre de Recherches Politiques Raymond Aron in Paris. As the 21st century begins, the relationships this book explores are as relevant as they were in the last century, when French poet and essayist Charles Péguy addressed them in "Memories of Youth" and "Clio I", the two essays in this volume. In these essays Péguy develops his theme of la mystique -- that which a person or a nation is -- and la politique -- mere policy.
Mystérium psané ve volném verši, vyzvedající potřebu svobody člověka.
Ce livre présente les archives d'une famille républicaine, les Milliet, et met en lumière leur histoire au sein du mouvement fouriériste. L'auteur évoque la modestie de Paul Milliet, qui a proposé ces documents, soulignant l'importance de ces témoignages pour la mémoire républicaine.
Péguy je zuřivým kritikem moderního světa, který "vnutil lidstvu tak dokonale a absolutně nové podmínky, že vše, čemu nás naučily předchozí generace, je nám k ničemu, nepomůže nám v tom, abychom pokročili v poznání světa, v němž žijeme. Tato situace nemá obdoby. Poprvé v historii světa byly duchovní síly jako celek i všechny materiální síly jako celek zároveň a jedním pohybem a tímtéž pohybem donuceny k ústupu" (s. 73). Z peněz vzešla nesmírná prodejnost moderního světa. Všechny ostatní světy na rozdíl od něj "byly světy nějakého druhu spirituality. Pouze moderní svět, protože je světem peněz, je světem totálního a absolutního hmotařství" (s. 76).
