Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka, je znám především jako prvotřídní divadelní režisér, který za svá nezapomenutelná představení posbíral řádku prestižních cen. Ve skutečnosti je však autorem renesančního záběru. Pitínského básnické dílo je co do počtu titulů skromné. Ale jeho první a dosud poslední sbírku Lulku tatíčkovi si vyznavači poezie pamatují dodnes. V nové básnické knize T.MA jde téměř výhradně o poezii milostnou… ale co to u Pitínského znamená? Spolu se zvrstvenými emocemi jde o bezohledný gejzír novotvarů a slovních spekulací, které vynášejí před čtenáře ty nejpodivuhodnější i nejbrutálnější asociace jako příslovečné žolíky z rukávu. Je to poezie neodvozená, jež se otevírá jen pomalu, s básnickými obrazy, které jsou příkrým opakem vší zdobnosti. J. A. Pitínský je originální básník v tom nejlepším, „klasickém“ smyslu a po osmnáctileté pauze o tom znovu vrchovatě přesvědčuje.
Jan Antonín Pitínský Bücher







Wolker a Bezruč
- 224 Seiten
- 8 Lesestunden
V první části se básníci z titulu knihy nevyskytují vůbec, ve druhé se dozvídáme, že spolu s Łysohorským, Stankovičem a dokonce s Hankou jsou Wolker a Bezruč pochůzkáři domobrany a Bezruč je navíc ještě poštovním zaměstnancem. Čtenáře ctícího zásadu Ladislava Fukse (v literatuře je možné kdeco, ani tam však nelze jít od Muzea vzhůru k Můstku) může zmást i závěrečné oznámení o Pitínského posledním vydechnutí ve Francii...
Bibliofilské vydání dosud napsaného díla divadelního režiséra a pozoruhodného spisovatele. Kniha, u které neusnete (v noci svítí). Kniha Všecko napsané shrnuje dosavadní literární dílo Zdeňka Petrželky, širší veřejnosti známějšího pod jménem J. A. Pitínský. Jeho původní dramatické, prozaické a básnické práce. "Pitínského hry, kterými se vine cit pro groteskní zobrazení lidské existence bez ohledu na to, jestli právě jde o černou komedii nebo o básnicky laděnou koláž, je dobré vnímat ve spojení s jeho prózami a básněmi. Zde, ničím nevázán, pluje se svou fantazií v třpytných mlhovinách, pod kterými lze rozeznat obrysy různých krajin. Nejlepší je nechat se v tomto případě unášet pocity a přistoupit na rozevlátost jako osvěžující princip. Tak pochopíme, že autor zůstává za všech okolností básníkem, strůjcem obrazů a volně řetězených asociací. Volné abstrakce, která žije vlastním životem." Píše o Pitínského díle v doslovu Jana Machalická.
Uprostřed průmyslové noci. Antologie mladé jihomoravské poezie
- 189 Seiten
- 7 Lesestunden
Ukázky z tvorby nekonformních autorů, kteří ve své době stáli stranou oficiálního proudu poezie a neměli možnost publikovat.
Tři hry z doby rozvratu. Pitínský je jedním z průkopníků tak zvaného alternativního divadla a tvůrcem jeho repertoáru, který má sice blízko k repertoáru divadel malých scén, odlišuje se však od něho větším příklonem k postmoderní poetice. Jeho první hry, zejména Ananas (1986) a Matka tento typ poetiky v českém kontextu prosazovaly v nonkonformním prostředí nezávislých nebo k nezávislosti směřujících divadelních scén. Ananas se opírá o metodu asociativní montáže, v níž dominuje princip aluze, citace či parodické parafráze. Na rozhraní 80. a 90. let se v autorově dramatické tvorbě konstituovalo nové téma, které promítl do několika dalších her: problematika společenského outsidera, individua trpícího komplexy vykořeněnosti, ztrátou domova, traumaty pramenícími z latentní existenciální nejistoty. To vše v dramatických textech J. A. Pitínského prohlubovalo tragický pocit života, stavy deprese z pokřivených rodinných a soukromých vztahů. Jeho hra Park (1989) bývá výstižně charakterizována jako „podobenství o pokoře, vině a vykoupení“ (Kamila Černá). Analogické motivy dominují i v následujících Pitinského dramatech Pokojíček (1992) a Buldočina aneb Nakopnutá kára.
Bratři Biglinové na dvojskifu
- 144 Seiten
- 6 Lesestunden
Bratří Biglinové na dvojskifu je textová feérie na pomezí hájemství poesie a prózy. Vlaková road movie na cestě nehostinnými krajinami až na práh smrti. Lvovská thrillerová bajka, ve které je cosi z bahenní evropské minulosti.
Krv
- 344 Seiten
- 13 Lesestunden
Autor na pozadí spomienok z predchádzajúcich rokov života zobrazil udalosti, ktoré viedli k spoločenskému zvratu v novembri 1989. Román, tak ako všetky Slobodove diela, je vo svojej podstate postavený na jeho vlastných zážitkoch a životných skúsenostiach. Výraznou črtou jeho prozaickej tvorby je charakteristický rozprávačský štýl. Základné motívy diela sú vystavané na láske, žiarlivosti, erotike, sexuálnych vzťahoch, ale i osamelosti a hľadaní zmyslu života.
Příběhy z městečka malého, rychle se ukryj do něho! Příběh tě smutný rozveselí, veselý rozesmutní zas. Nakonec všichni se stmelí, ulice jejich jsou jich vlasť. Příběhu půvabný, začni svou písničku, nechť roste láska na tvém políčku.
Žánr pro tuto knihu ještě literární věda nevymyslela. Rodné Luhačovice se tu střídají s Prahou, setkání s pozlovickými příbuznými jsou prokládány hovory s Dramaturgyní (ano, s velkým D), povídání o tom, jak návštívil Andreje (nepochybně Stankoviče) na Hradě a mluvil s panem prezidentem, střídají reflexe hospodských hovorů atd. Je to leccos, ale pregensie tato kniha věru není! Obálku a typografickou úpravu navrhla - dle tiráže - Typografická úderka.
Pitínský (ač mnohokrát uslyšíme pravý opak) není žádný literární naiva. Je v literatuře poučený až běda. Je však (za)chráněn tím, že ho pořád tolik věcí (vyčtených i zažitých) okouzluje. I básně, které napsal, jsou především záznamy takových drobných okouzlení.



