V pořadí třináctý sešit slovníku podává vyčerpávající výklad o původu všech staroslověnských slov (celkem plánováno 14 sešitů). Jednotlivá hesla zahrnují gramatickou charakteristiku, odvozeniny slova, naznačují slovotvorný a sémantický vývoj. Etymologická část hesla uvádí ekvivalenty z ostatních slovanských jazyků a vlastní etymologický výklad. Azbuka, cyrilice a hlaholice jsou v přepisu latinkou. Slovník je určen jazykovědcům, zvláště slavistům, a dále historikům-medievalistům.
Cílem knihy je poskytnout zájemcům o „život“ slov pomůcku k snadnějšímu chápání údajů v etymologických slovnících a slovnících vlastních jmen osobních a místních, které se těší širokému zájmu. Příručka podává dějiny etymologického bádání a přehled etymologických slovníků, principů historicko-srovnávací metody, změn hláskových, morfologických i významových (včetně tabu), tvoření slov, postupů při hledání původu slov, vztahu pojmenování obecných a vlastních jmen, etymologie a archeologie apod.
Další sešit slovníku, který podává vyčerpávající výklad o původu všech staroslověnských slov (celkem plánováno 14 sešitů). Jednotlivá hesla zahrnují gramatickou charakteristiku, odvozeniny slova, naznačují slovotvorný a sémantický vývoj. Etymologická část hesla uvádí ekvivalenty z ostatních slovanských jazyků a vlastní etymologický výklad. Azbuka, cyrilice a hlaholice jsou v přepisu latinkou. Slovník je určen jazykovědcům, zvláště slavistům, a dále historikům-medievalistům.
Fonologie, dílčí jazykovědná disciplína vděčí za svůj vznik především pražské lingvistické škole. Širšímu okruhu zájemců o filologii se pokusil zpřístupnit ideje této pražské fonologie člen Pražského lingvistického kroužku Josef Miloslav Kořínek. Profesor Erhart použil a rozšířil jeho myšlenky. Vzniklo tak nové dílo, které může být vhodným zdrojem poučení nejen pro studenty filologie a začínající vědecké pracovníky, ale i pro badatele zaměřené na jiné oblasti jazykovědy, zejména také na její dějiny.
