Zdeněk Brdek Bücher

Jindřich Chalupecký je jednou z nejvlivnějších postav českého uměleckého světa druhé poloviny 20. století, přičemž jeho význam dosud nebyl dostatečně oceněn. Tato publikace se snaží o zhodnocení Chalupeckého teoreticko-kritického díla a jeho zviditelnění širší veřejnosti. Zaměřuje se na první fázi autorovy intelektuální činnosti v 30. a 40. letech, čímž pokládá základy pro další bádání. Obsahuje antologii jeho časopiseckých textů, které nebyly zahrnuty v předchozích souborech, a doplňuje je obrazová příloha a aktualizovaná bibliografie. Klíčová je také úvodní studie, která zasazuje Chalupeckého myšlení do dobového kontextu prostřednictvím srovnání s díly Zdenka Rykra, Karla Teiga, Václava Černého a dalších. Studie sleduje Chalupeckého myšlenkový vývoj od raných recenzí po kulturně-politické statě třetí republiky, přičemž se zaměřuje na jeho koncepci moderního umění a jeho interakci s avantgardou, existencialismem a socialismem. Důraz je kladen na moderní mytologii všednosti a kategorii transcendence. Chalupecký je tak prezentován jako originální myslitel, jehož hlavním tématem je povaha moderního umění a jeho funkce ve společnosti. Publikace přispívá k lepšímu porozumění českému modernismu první poloviny 20. století.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace 2 tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v nakladatelství Akropolis roku 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlů pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania. – Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.