Dominik Bárt Bücher

Poezii zdobí kde co. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli... Po čertech ďáblech hledat prameny, „jako by hluchý kladl prsty na flétnu“. Bárt se vyhýbá zhovadilé popisnosti, jíž by jeho underground dýchal kyselostí ostravského piva a kýchal bohémskou nakvašeností Brna. Důležitější je, co se neopakuje, střízlivost ve světě, kde poezie nasedá do vlaků, které neřídí grafikon dopravy, a kde se současná básnická generace „stala nezávislou na poezii“. Bártovy verše pro kluky a holky střeží tajemství prožitků, deníkových iniciací a pozorování, nenesou ale jmenovky na zvoncích, cosi suchého a nezamilovaného tam praská, když „z prostoru vybírá prostotu“.

Básnický proud mezi češtinou a polštinou. Jeden břeh, jedna řeka, jedna chvíle. Pro jednou máme jeden druhého. Téma domova, téma míst. Je to něco vzadu. Dávná vzpomínka, která se nezhmotnila. Jazyky a těla smýváme pod vodou, abychom se nepodvedli. Aby nám stačila jen ona, učíme se nedotýkat. Aby nám stačilo, že druhý existuje. Jednou tady, navždy jinde. Falešní přátelé, zrádná slova. Přijdeme, odejdeme.Kniha vznikla na autorově rezidenčním pobytu ve Wrocławi v rámci projektu Second city.