Sheila Och Bücher

Karels und Jardas Eltern scheinen die einzigen Menschen in Prag zu sein, die nach dem Ende der kommunistischen Herrschaft nicht begriffen haben, daß Geld alle Probleme der Welt löst, und daß es geradezu auf der Straße liegt. So nehmen sich die beiden zwölfjährigen Jungen vor, ihr Glück selbst in die Hand zu nehmen. Was dabei herauskommt, ist eine ganz verrückte Geschichte.

Im Prag der Nachkriegszeit bastelt sich Janas Grossvater eine eigene Überlebensphilosophie zusammen. Seine skurrilen Einfälle und Flunkereien stellen jedoch eine harte Belastungsprobe für seine Enkelin dar.

Hier ist nachzulesen, wie es einem erging, der auszog, das Deutschsein zu lernen. Als Kind kam Karl mit seinem Vater von Prag nach Deutschland. Mustergültig paßte er sich an, und doch widerfahren ihm immer neue Widrigkeiten. Wir lesen von Vorurteilen, die zutreffen, und von Tatsachen, die gar keine sind. Das alles wird hintersinnig und wunderbar komisch erzählt.

German

Rodině Neumanů zemřel děda, kterého měli všichni rádi. Malou Barborku napadlo, že kdyby si pořídili psa tak by jim nebylo tak smutno, ale maminka byla důrazně proti. Nakonec se jim ale maminku podařilo přesvědčit. Jeli tedy do útulku a odtamtud si pořídili psa úplně obyčejného. Dozvěděli se, že se jmenuje Balabán. Hned po tom, co přijeli domů, jim udělal v domě pěknou paseku. Barborka ho měla ale velmi ráda a bylo to poznat. Na Barborku byl Balabán nejhodnější. Hrál si s ní, doprovázel jí do školky, no proste byl její nejlepší přítel.Jednou šel Petr (Který vypráví tento příběh) s Balabánem zahrát si fotbal a zjistil že umí velice hodně věcí a že to není jen tak obyčejný vořech jak si myslel. A začal ho mít taky rád a chodit s ním na procházky. Z Balabána se stal miláček rodiny. Jednoho dne se ale Balabán ztratil a všichni byli velice smutní. Jednoho dne k nim přišel muž a vedl toho samého psa, který se jim zatoulal. Ten pán se jmenoval Čapek a před tím vlastnil Balabána, ale musel do nemocnice a Balabána nechal doma a sousedé ho proto odvedli do útulku. Nakonec zůstal pán u Neumanových a posadil se na Dědovu židli u stolu. A všichni byli rádi, že se jim Balabán vrátil a že na prázdné židli u stolu zase někdo sedí a večer co večer při večeři je veselo.

Někdejší dramaturgyně československé televize, žijící od roku 1971 v Německu, vypráví humorný příběh dospívající šestnáctileté Jany a jejího dědečka Vaňka. Román není jen vzpomínkou na totalitní kulisy ČSSR, ale především strhujícím pohledem na nevysychající prameny lidskosti, vůle ke svobodě a nejzákladnějším hodnotám člověka. Odpor dvou generačních prototypů vůči degradaci osobnosti na „sociálně opečovávané“ jednotky v domově důchodců, resp. v internátu, přesahuje svou filozofií konkrétní zemi. Kniha vyšla v polovině sedmdesátých let v nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu. Získala zvláštní cenu Boncallera v Itálii za prózu vyjímečných kvalit, oceněna byla i v Německu. Druhé vydání. Ilustrace Jiří Slíva.