Španělsko a Portugalsko nejen autem

V úvodních kapitolách své knihy se autor – Brňák Pavel Franek, profesí strojní inženýr – zmiňuje hlavně o přípravách k cestám. Využívá přitom svých zkušeností z desítek svých návštěv Pyrenejského poloostrova a ostatního Středomoří (Španělsko navštívil devětkrát, Portugalsko dvakrát atd.). V obou zemích cestoval především autem s manželkou, s ubytováním ve tříhvězdičkových hotelech, zajištěných většinou přes agenturu (knihu však lze doporučit i cestovatelům, kteří po Pyrenejském poloostrově budou cestovat jiným způsobem). Co se týče publikační činnosti, kromě celé řady odborných článků mu před deseti lety vyšel cestopis Maroko a Západní Sahara autem. V dalších kapitolách se v knize prolínají dva okruhy témat: za prvé to jsou popisy a zajímavosti vybraných předních pamětihodností ve 20 destinacích a za druhé příběhy z cest, často adrenalinové (nechybí ani humor). Sem patří kapitola Corrida v Málaze a dále témata: Porucha auta a loupež v Alicante; Povídání o Svatojakubské pouti; Hemingwayova Fiesta v Pamploně; Běh býků; Corrida v Pamploně; Adrenalinová jízda v Pyrenejích atp. Autor se zde snaží vhodně spojit množství užitečných informací o památkách s čtivými příběhy z cest. Kniha obsahuje 45 barevných fotografií a mapku. Ukázka z knihy (z kapitoly 6.2. Běh býků; Corrida v Pamploně): V souvislosti s fiestou Los Sanfermines, již léta požadují formou protestních akcí příznivci Světové organizace za práva zvířat PETA a španělské organizace na ochranu zvířat AnimaNaturalis, zákaz běhu býků a corridy. Vždy dva dny před prvním během býků pořádá původně několik desítek, později stovek aktivistů (většinou mladých žen) pochod městem s transparenty s nápisy typu STOP CORRIDAS DE TOROS nebo STOP THE BLOODY BULLFIGHTS. Zajímavá je jejich režie – jeden rok na sobě protestující mají jen o něco více než plastové býčí rohy a rudé šátky okolo krku (jsou „nahoře bez“); druhý rok jsou kromě šátku a šerpy celí oblečeni v černém. Pochodují a něco vyvolávají přes megafón nebo jdou a zpívají za zvuků bubnů, někdy též v červeném dýmu z jakési dýmovnice apod. Euforii při běhu býků trefně popsala Michaela Young takto: Z důvodu, jež úplně nechápeme, se lidé rádi shromažďují ve velkých skupinách, bouchají na bubny, kvílejí a ječí. I když to je dost primitivní a iracionální, dívat se na to je fascinující.