Homilie - Zdravé tělo v kómatu

Pro srdce, duši i mysl. Divadelní režisér vyhledává témata, ke kterým by uměl něco dodat. Hledá v příbězích z minulosti, naslouchá přítomnosti a vnímá náhody. Hledá a hledá a obyčejně nachází, až když už to vzdá, až když hledat přestane. Asi v takovém smyslu jsem se setkal s Danielem Pastirčákem. Jeho hluboký a nefalšovaný obdiv k T. S. Eliotovi mě strhl. Opravdu jsem do té doby nevěděl, že autor Pustiny napsal i několik divadelních her. Daniel mi vyprávěl stručně jejich obsahy a usoudil, že příběh Cocktail Party by mohl rezonovat i dnes. Na Slovensku by to bylo poprvé. Byl jsem šťastný, že jsme se setkali a pro naše diváky se objevil nový pramen. Daniel se pustil do překladu a my v Astorke do přípravy budoucí inscenace. Při rozboru textu jsme často volali Daniela na pomoc. Myslím, že musel velmi trpět, když poslouchal naše obavy, že divák Eliotovým metaforám a podobenstvím nebude rozumět. Říkal, že kdyby takhle přemýšlel on, nemohl by v kostele vůbec kázat. Nejbližší neděli jsem se vypravil do chrámu Církve bratrské. Byl jsem překvapený. Velmi překvapený. Daniel nás během výkladu Písma nepozorovaně převedl z dávných dob jakoby skrze zázračné dveře do současnosti a my jsme biblickou situaci pocítili jako bytostně svou. Nejprve zaujal naši mysl, nabídl názory vědy a filozofie, přidal i čistý pohled dětí ze školního hřiště a nakonec obrazy ze zahrad umění rozezvučel i naši představivost a nadvědomí. Takto zamyšlené a zasněné nás nepozorovaně vložil do Boží dlaně. Během celé homilie mu na tváři zářil šibalský úsměv. Všechno to bylo a stále je tak překvapivé. (Juraj Nvota)