Upírovy nevěsty

Zazvonění se ozvalo opět v ten nejnevhodnější okamžik. „Sinclair,“ otráveně jsem zavrčel do sluchátka. Ve vedení zašramotilo, jako bych si přiložil k uchu chřestýše. „Sinclair, opravdu?“ Hlas zněl nevlídně a drsně. Nikdy předtím jsem ho neslyšel. „Ne, můj duch!“ Neznámý neměl ani špetku smyslu pro humor. „Vypadni z kanceláře Sinclaire a jeď domů!“ „Děkuji za radu, stejně to hodlám učinit.“ „Musíš ale vyrazit hned a nečekat, až tam u vás odpískají konec pracovní doby.“ „To byste mi musel laskavě sdělit důvod.“ „U dveří tvého bytu leží balíček. Patří tobě, Sinclaire.“ „Děkuji za bombu!“