Dějiny umění. 9

V poslední dekádě 19. věku až po dvacátá léta 20. století, které sleduje tento díl Dějin umění, docházelo v souvislosti s rozvojem průmyslové civilizace k revolučním proměnám v architektuře i ke složitému vývoji výtvarného umění. Zaznamenáváme četné zvraty ve výtvarném myšlení a senzibilitě, objevy v oblasti formy i nekonvenční reakce na společenskohistorické skutečnosti. Nejprvé scénu ovládli umělci prosazující principy symbolismu, kolem r. 1900 prožívá vzmach secese, ale už s novým stoletím se otevírá vlastní historie moderního umění. V rychlém sledu se střídají tendence a indiviuální hledání: fauvismus v čele s Matissem, kubismus zejména Picassův a Braqueův, ruská avantgarda, holandská skupina De Stij, italští futuriské, dadaismus, německý expresionismus... Naznačený rámec v knize překračuje studie o naivním umění a kapitola z dějin tzv. pařížské školy.