Někdo je v domě

Druhá básnická sbírka jedenadvacetileté autorky obsahuje poezii, která se snaží definovat postavení a pozici dnešního člověka v současném světě. Stejně jako ve svých předcházejících pracích (a to jak v poezii, tak i v próze) zůstává i zde Kocábová věrna svému základnímu tématu, kterým je popis světa uprostřed nezvládnutelného chaosu. S tímto iracionálním stavem souvisí i další motivy, jež autorka ve větší míře využívá: nezakotvenost i určitá vykořeněnost člověka, který marně hledá pevné orientační body svého života. Tyto pocity ostatně charakterizuje i titulní báseň, v níž ani vlastní dům neznamená pocit klidu, jistoty či bezpečí. Právě naopak – toto místo se pro autorku stává symbolem schizofrenických představ, které tento prostor zcela ovládnou. Po formální stránce používá Kocábová opět svůj až expresivní jazyk, často zesílený naturalistickými výrazy.