Obracení Čech na víru aneb rekatolizace po dobrém a po zlém

Při pohledu na náboženské poměry v Evropě sedmnáctého století by vnímavý pozorovatel našel jen málo oblastí, kde události nabraly tak dramatický spád jako v českých zemích. Jestliže před třicetiletou válkou většina obyvatelstva českých zemí vyznávala nekatolickou víru, o několik desetiletí později patřilo celé království do sféry vlivu Říma. Podobně zásadní a radikální obrat v náboženské orientaci prodělalo v evropských dějinách jen málo zemí. Katolická církev prosadila důsledný a rozsáhlý rekatolizační program, který od základu přetvořil náboženskou identitu celého království. Jakými prostředky této proměny katolická církev dosáhla? Jakým způsobem si katolictví vydobylo zpět své místo v Čechách? V jaké míře se církev uchylovala k přímému násilí a nátlaku a v jakém rozsahu naopak využívala metod nenásilných? Erudovaný americký historik Howard Louthan, velký znalec českých dějin, ve své knize Obracení Čech na víru - aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém přináší nový historický pohled na pobělohorskou rekatolizaci. Jestliže se starší studie zaměřovaly spíše na chronologický právně-historický přístup a všímaly si více násilných projevů rekatolizačního tažení, Howard Louthan přesvědčivě dokládá, že při celém složitém procesu nesehrálo hlavní roli násilí a přímé donucování, nýbrž především nenásilné kulturní „obracení“. Celá armáda umělců a architektů posela náboženskou tvář země barokními kostely a kaplemi, poutními místy a obnovenými kláštery, téměř v každém městě vyrostl na hlavním náměstí mariánský sloup, venkov brzy zaplnily loretánské kaple, rodila se nová katolická literatura a hudba, misionáři a kazatelé oživovali starší, do té doby zanedbávaný kult svatých a rozšiřovali jej o světce nové. Náboženský pluralismus, který byl po celá pokolení příznačným rysem českých zemí, byl potlačen a nahradila jej uniformnější soustava víry, praktik a rituálů… Studie Howarda Louthana si tak všímá celé řady oblastí, jež formovaly katolickou konfesní identitu - od umění a architektury přes literaturu a hudbu až k filosofii a hagiografii - a staví české země do širšího evropského kontextu, kde jim v raném novověku patřilo jedno z předních míst. Knihu ocení nejen odborníci zabývající se raně novověkými evropskými dějinami, náboženstvím, reformací a protireformací, ale také všichni zájemci o české dějiny. Profesor Louthan je schopen číst v češtině, patří tedy k nevelké skupině nečeských historiků zabývajících se našimi dějinami, jejichž práce nejsou závislé jen na antikvovaných německých textech z 19. a první poloviny 20. století. Jakožto zahraniční autor má od českých dějin náležitý odstup, což mu umožňuje vyvarovat se zažitých stereotypů a klišé, kterým občas podléhají čeští historikové.