Strašidelný hrobník

Půlnoc! Starý hřbitov jako by žil a dýchal. Byl plný tajemných zvuků, které vytvářely děsivou kulisu ponurému prostředí. Foukal vítr. Jeho žalostné hvízdání jako by děsilo i listí na stromech., které vzrušeně šumělo. Jako neviditelná ruka se dotýkal všeho, hladil náhrobky, zvedal suché listí z loňské zimy, ohýbal větve a přinášel poselství, kterému rozuměli jen mrtví v hlubinách hrobů.