Jablko přešlé mrazem

Cena Bohumila Polana Působivost textů Ondřeje Vaculíka se opírá o vše prostupující sebeironii, která spolehlivě znemožňuje, aby se morálka zvrhla v moralizování. Tak je možno řadu šestnácti povídek knihy Jablko přešlé mrazem nazvat tragédií neschopnosti, pantomimou nedomluvy, dramatem únavy, fraškou podnikavosti, hrou víry s láskou, se zpěvy a tancem v redakcích. Místo je nejednotné. Čas — asi dvacet let boje za zítřky lepší včerejšků. Jednota děje — vždy stejná cesta za opravou něčeho, co se porouchalo. K opravám staveb, poměrů i vlastních vztahů nosí hrdina těchto próz brašnu obtěžkanou směsí lejster, vercajku, rozečtených novin. Kdysi dávno do ní vložil i jablko, ale když je na konci knihy ze dna vyloví, ztratí na ně chuť. Jablko je přešlé mrazem... (Alena Zemančíková)