Kravex5, aneb, Potíže stavu beztíže

Z nesmírně plodného tvůrčího kadlubu prozaika Jana Křesadla (1926–1995) se ještě sedm let po autorově smrti vynořuje další satirický román. Satirický proto, že pro autorův naturel a pohled na svět platí slova napsaná nedávno zesnulým básníkem a jeho milým přítelem Ivanem Jelínkem: Difficile est satiram non scribere (Obtížné je satiru nepsat). Vzhledem ke skutečnosti, že Křesadlo dobře znal zázemí spisovatelského exilu, vzal si protentokrát na mušku kolegy od řemesla. Věren ovšem svým zásadám, nebál se vydatně zkarikovat i sám sebe a vlastní ambice spisovatelského nováčka troufale „se sápajícího“ na Parnas. Spisovatelský stařec na penzi, Homér Křídlo, který se bludně domnívá, že je laureátem ceny Ervína Topolského, se konečně dostává za pomoci svého věrného biokybernetického psa Hirhuly (cf Girgal) na zemědělskou družici-kravín, kde vliv beztíže působí na dojnice tak blahodárně, že je zde ekonomicky únosné tolerovat i vedlejší zcela nevýdělečný podnik – opatrovací ústav pro literáty – laureáty. Homér Křídlo však i tady zůstává outsiderem. Podřadnější roli vděčně přijímá, šťastný, že je obklopen skutečnými vznášejícími se velikány písemnictví, a lehkost jeho vlastního bytí mu tedy přijde zcela snesitelná... Román byl nejprve zaslán do nakladatelství 68 Publishers manželů Škvoreckých, a to ještě před pádem železné opony. Nad důvody, proč Kravex5 nebyl vydán již tenkrát, by bylo před přečtením knihy zbytečné spekulovat. Jedno je jisté: Křesadlo příliš nevynikal při své lásce pro pravdu diplomatickými schopnostmi a jeho kousavá satira na český literátský establishment si tedy přirozeně nebere žádné servítky.