Košík modrých běloušů aneb Pozor, vyletí štěně

Přemluvit manžela, abychom si koupili kokršpanělku Ditu, mi trvalo několik let. Příchylnost a oddanost kokřičky však změnila názory mého muže na soužití psů s lidmi za několik týdnů. Když jsme se po čase rozhodli dopřát jí radost z potomků, odsoudili jsme se k nekonečné práci, ztrátě soukromí i volného času, ke starostem a situacím, o kterých jsme ani netušili, že mohou nastat. Ve společnosti chlupatých, ukvílených klubíček jsme pak prožili mnohé náramně veselé chvíle a troufám si říci, že se vzpomínkou na dobu, kdy se naším bytem proháněla štěněčí smečka, vystačíme do konce života. A právě o toto překrásné období jsem se s Vámi, milí čtenáři, pokusila v knížce Košík modrých běloušů rozdělit.