Příběh podivuhodné lásky

Příběh podivuhodné lásky je osmá kniha oblíbeného švédského spisovatele a hudebníka Carla-Johana Vallgrena (nar. 1964). Stala se jeho nejčtenějším a nejúspěšnějším dílem: ve Švédsku se jí od prvního vydání v roce 2002 prodalo přes 300 000 výtisků a byla přeložena do dvou desítek jazyků. Jedné bouřlivé zimní noci roku 1813 se v nevěstinci ve východopruském Královci současně narodí dvě děti. Zatímco jedno je hezká a zdravá holčička Henrieta, to druhé, pokřtěné Hercule Barfuss, se narodí hluchoněmé a znetvořené: je to trpaslík, jeho tělesné postižení mu však plně vynahrazují výjimečné duševní schopnosti, kterými normální lidé nedisponují. Obě děti vyrůstají spolu a pojí je hluboký cit, ale po nějaké době se musejí proti své vůli rozejít. Ne však navždy, Hercula čeká dlouhá cesta po tehdejší Evropě, cesta, na níž hledá ztracenou lásku a smysluplný život a zároveň zažije řadu zvratů, dobrodružství a protivenství, jako je vystupování v panoptiku zrůd, pobyt v jezuitském klášteře či bezmála osudové střetnutí s orgány inkvizice. Příběh podivuhodné lásky, obsahující prvky pikareskního, milostného a gotického románu, je příběhem věčného zápasu dobra a zla a vítězství lásky nad lidskou degradací. Jeho autor za něj ve své vlasti získal nejvyšší možné ocenění – Augustovu cenu.