Miluji svou babičku víc než mladé dívky

Básnický debut na česko-slovenském pomezí. Až prévertovské ohlédnutí za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální. Prvotinu Ondřeje Macla lze spíše než za poezii označit za básnické prózy. Pravě jimi autor vyjadřuje hold i upřímnou lásku ženě, která viděla na koni cválat Masaryka i "krátké Havlovy kalhoty", která prošla v podobě svědka celým dvacátým stoletím - a byla jeho babičkou. Autor tento soubor charakterizuje jako "sbírku odlesků", v nichž představuje svéráznou bytost, která vtiskla své existenci pevný řád, v níž se snoubila "laskavá apolitičnost" s vírou a nadějí. Ondřej Macl rekapituluje zvláště poslední období života své babičky, pocházející ze Slovenska, zatímco on sám zapustil kořeny již v Čechách. I proto jsou jeho texty psány jako dvojjazyčná výpověď, která připomíná nejen "spojnice Čechů a Slováků", ale i nezvratnou skutečnost, že "zem se rozpadla na dvě odlišné země".