Bretaň kamenná

Autor patří mezi ty, které přitahuje kouzlo nepoznaného do té míry, že žádná překážka není tak velká, aby ji nemohli překonat. S přicházejícím věkem zralosti si začíná splňovat i sny, na které bychom my ostatní už dáno zapomněli či rezignovali. Není tedy divu, že stranou jeho pozornosti nezůstala Francie - země lidí, jejichž mentalita je nám tak blízká, země básníků, jejichž verše otevírají srdce mladých dívek i zralých žen, země spisovatelů romantických příběhů i drsných výpovědí o životě člověka, země malířů, kteří jsou mu tak blízcí… Po okouzlení Provence směřovaly jeho kroky do Bretaně. Vrátil se fascinován kameny - kameny umně poskládanými do komínů bretaňských domů, kameny křivolakých uliček, hřbitovních zdí i kameny majestátních menhirů. Jiří Ryvola však není žádný turista, počítající kilometry a navštívené památky. Dokázal se zastavit, s kameny pohovořit a nám ostatním sdělit, o čem si povídal, a možná v některých z nás vyvolal i touhu zkusit to také. Kromě skicáku nám dává v připojených glosách možnost trochu nahlédnout i do své duše. Poznámky "jaksi na okraj" nekomentují kresby, přesto hodně vypovídají o okolnostech jejich vzniku i jejich tvůrci, jeho inspiraci i touhách, jež se snaží proměňovat ve skutečnost.