Mehr zum Buch
Otto Fenichel byl psychoanalytik, který od října 1935 do května 1938 žil a pracoval v Praze a podstatnou měrou se zasloužil o oficiální zakotvení české psychoanalýzy. V knižně vydaném souboru přednášek vysvětluje a rozpracovává otázky psychoanalytické metody léčby, která vychází z Freudovy teorie neuróz. „Domníváme se, že Fenichelovo přemýšlení o psychoanalytické technice a o tom, jak psychoanalýza léčí, je aktuální nejen svým obsahem, ale i kritickou otevřeností vůči novým podnětům, svěžestí a nedogmatičností. V knize se potkáváme s autorem, který je na jedné straně věrný klasické psychoanalýze, ale zároveň si vytváří dostatek prostoru k vlastní kreativitě a živému přemýšlení. Fenichelovi vděčíme za psychoanalýzu zbavenou magického a autoritářského myšlení, na kterou současná pluralitní psychoanalýza může navázat a čerpat z ní.“ (Roman Telerovský, David Holub, Martin Mahler, z Předmluvy k českému vydání, 2017)
Buchkauf
Problémy psychoanalytické techniky, Otto Fenichel
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2017
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Problémy psychoanalytické techniky
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Otto Fenichel
- Erscheinungsdatum
- 2017
- Einband
- Paperback
- Seitenzahl
- 124
- ISBN10
- 8027025559
- ISBN13
- 9788027025558
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Pädagogik, Psychologische Thematik
- Beschreibung
- Otto Fenichel byl psychoanalytik, který od října 1935 do května 1938 žil a pracoval v Praze a podstatnou měrou se zasloužil o oficiální zakotvení české psychoanalýzy. V knižně vydaném souboru přednášek vysvětluje a rozpracovává otázky psychoanalytické metody léčby, která vychází z Freudovy teorie neuróz. „Domníváme se, že Fenichelovo přemýšlení o psychoanalytické technice a o tom, jak psychoanalýza léčí, je aktuální nejen svým obsahem, ale i kritickou otevřeností vůči novým podnětům, svěžestí a nedogmatičností. V knize se potkáváme s autorem, který je na jedné straně věrný klasické psychoanalýze, ale zároveň si vytváří dostatek prostoru k vlastní kreativitě a živému přemýšlení. Fenichelovi vděčíme za psychoanalýzu zbavenou magického a autoritářského myšlení, na kterou současná pluralitní psychoanalýza může navázat a čerpat z ní.“ (Roman Telerovský, David Holub, Martin Mahler, z Předmluvy k českému vydání, 2017)