Kroje Plzeňského kraje

Trojjazyčná publikace se věnuje lidovým krojům z Chodska a širšího Plzeňska (Plzeňsko, Plasko, Stříbrsko, Chotěšov a Litice). Stručný text vychází z dřívější literatury, obrazová část dokumentuje sbírky Muzea krojů a zapomenutých řemesel, které autoři provozují v Březí u Žinkov. Zajímá vás folklor? Pak vám jistě neunikla tato publikace o Krojích Plzeňského kraje. Jejími autory jsou Karolina a Jiří Tetzeli, kteří v Březí u Žinkov provozují regionální Muzeum krojů a zapomenutých řemesel. „Myšlenka napsat knížku o krojích Plzeňského kraje vznikla tehdy, když jsem se o krojích hodně dozvěděl a když už jsme měli několik desítek krojů doma. Prvotním impulsem byla instalace výstavy v galerii Agustýna Němejce v Nepomuku. Byl to folklórní malíř, který se věnoval na přelomu 19. a 20. století lidem, kteří se oblékali do krojů nejen v Plzeňském kraji, ale i v jiných krajích Čech. Teprve tam jsem si uvědomil, jak velké jsou rozdíly mezi jednotlivými oblastmi a dokonce i vesnicemi. Kroj byla vlastně taková identifikace člověka. Jak já říkám takový občanský průkaz té doby,“ uvedl Jiří Tetzeli autor knihy o Krojích Plzeňského kraje. Plzeňský kroj prošel nejmenšími změnami ze všech krojů v celé historii Plzeňské kroje mají několik společných znaků. Podle Jiřího Tetzeli se plzeňský kroj dokonce v poslední době považuje za základ českého kroje, a to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že Středočeši a Pražáci přestali kroje nosit mnohem dřív než ostatní obyvatelé republiky. A tím druhým je, že Bedřich Smetana situoval děj opery Prodaná nevěsta na Plzeňsko, tudíž se hraje vesměs v plzeňských krojích. Tím vešlo v povědomí, že plzeňský kroj je krojem českým. „Největší problém bylo zajistit kroje, které nosili němečtí osadníci, ať už to byl chotěšovský kroj, kroj ve Stříbře, na Kralovicku nebo v Chotíkově. Tyto kroje se dnes v originále velmi těžko shání,“ dodává autor knihy Kroje Plzeňského kraje Jiří Tetzeli. Text publikace je v češtině, angličtině a němčině a doprovází ho i obrazový materiál. Jsou to fotografie krojů na figurínách a také některé obrazy Agustýna Němejce.