Sociální učení českých bratří 1464–1618

Jednota bratrská (Čeští Bratří), nepochybně nejobsáhlejší proud české reformace, byla v českém prostředí nositelkou zvěsti o sociálním nároku evangelia po více než jedno století. Vyšla z myšlenek radikálního křídla husitského hnutí, z táborské teologie a uchovala její odkaz, zvěst o zásadní rovnosti všech lidí a o služebném úkolu všech lidských institucí, až do počátku 17. století. Autor se pokouší ukázat, že Bratrské sociální učení zůstává po celou dobu modelem alternativním, odlišujícím se od norem většinové společnosti i od přístupů ostatních reformačních církví. V ústředních důrazech svého učení, jakými bylo oddělení náboženství od mocenských struktur a svoboda svědomí každého jednotlivce, naznačili Bratří cestu, po níž se společnost vydala teprve o mnoho později.