Poutníkův lidický průvodce

Poutník, který v této knize vystupuje, je postava literární, ale v průběhu psaní mě napadlo, že jsem ho už nejednou potkal, že jsem s ním mluvil, že ho znám, a to díky dvojjedinosti, kterou v sobě má. Díky tomu, že se skládá jakoby ze dvou částí, z nichž jedna je zatím ještě neznalá, spíše pochybující či nevěřící, a tedy plná otázek, zatímco druhá vládne pamětí, vědomostmi a zkušenostmi, a tak může odpovídat. A to je důvod, proč je mi poutník blízký. Jsem totiž přesvědčen, že nebudeme-li se neustále ptát a zároveň hledat odpovědi, sotva se můžeme vydat na jakoukoli cestu. Natož do Lidic. Neboť i téma Lidic je dvojjediné, dokonce z více hledisek. Jedno se váže k poklidné, obyčejné české vesnici, jejíž obyvatelé prožívali, nikomu na obtíž, svůj poklidný, obyčejný úděl, a zrovna tuhle obec a lidi v ní lidská bestialita uvrhla – bez varování a rázem – do tak hrůzné zkázy, že planeta oněměla. Jiné hledisko je rovněž osudové: vyjadřuje tragédii nevinných, jimž katani přisoudí vinu. A z dalšího tryská nejkrásnější poznání, k němuž lze dospět, totiž že život vždycky vítězí nad smrtí, i když tenhle triumf bývá předraze vykoupený. Takové sváry, taková dilemata! Je vůbec možné neptat se a neodpovídat, je možné pouze přihlížet, je možné mlčet? A tak poutník prochází starými Lidicemi, které pro něho nepřestaly existovat, a poodkrývá – třeba i s jistou nostalgií – čas, jenž ještě nebyl jen kadeřavý, spíše se nesl klopotným úsilím, stigmatem dělného lidu, a který s přirozenou pravidelností měřily zvony tamějšího kostela sv. Martina, avšak potom se otevřelo peklo a zrůdnost přikládala do jeho kotlů, a poutník z pekla vyjde a zjistí, že jméno vsi, jež mělo zmizet z lidské paměti, vzápětí obletělo a dodnes oblétává svět... a to je ta země česká, domov můj, a proto může dojít ke vzkříšení, zatížené sice i stíny, ale působení Památníku Lidice v novém tisíciletí ukazuje, kudy vede cesta a že směřuje zejména k mladému pokolení. Je to cesta otázek a odpovědí, cesta k nezapomínání, cesta jako varování před soudobým hajlujícím nebezpečím.Je dobré přijít do Lidic. Je dobré vědět, jak se do Lidic chodí. Přemysl Veverka