Země ztracenců a prokletých

Kdysi jsem říkala o pohraničí, že je to umlčený kraj. Vyrůstala jsem v takovém chyběly mi zdejší písničky, pověsti, stará jména kopců okolo. Když jsem se přistěhovala na Ašsko, nabyla jsem dojmu, že tahle krajina přidušeně sténá, plná bolesti a temných stínů. Z obyčejných a všedních drobností se rodily příběhy, někdy hravé, jindy kruté. Jsou hororové, syrové, vzešlé z mých pocitů, třebaže doslovně se žádný neudál, žádný z mých hrdinů a hrdinek tu nežije a nežil. Pouze jim podobní. Kdokoliv by se tedy chtěl poznat a zlobit, že o něm cosi ošklivého vymýšlím, hluboce se mýlí. pouze nahrbený stín staré ženy občas projde kolem našeho domu a mlžným oparem zamíří ke tmavému obrysu stromů nad hřbitovem.