Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století
Autoren
Parameter
Kategorien
Mehr zum Buch
Kniha romanisty Záviše Šumana, pojmenovaná podle Melpomené, múzy tragédie a zpěvu, se zabývá aristotelskou kategorií povahokresby a reflexemi, které ji doprovázely v kontextu raně novověkého uvažování o divadle ve Francii. Dobové kategorie řádnost, přiměřenost, podobnost a důslednost Šuman traktuje nejen jako normativní pokyny, ale jako principy, z nichž vzešla jemně odstíněná diskuse o podmínkách, které měly v nejobecnějším teoretickém rámci vymezit dramatické umění. Studie ukazuje, že dnes archaicky působící konceptualizace povahokresby a jejích „podmínek“ zastávala přední místo: podmínila totiž chápání mnoha dalších otázek, jako jsou např. katarktický účin divadla, hierarchie funkcí v umění, krystalizace nesnadno uchopitelné kategorie vkusu či role afektivity. Kniha je první prací o tomto tématu v češtině a díky zevrubným analýzám dobových kritických textů čtenáři usnadňuje, aby pronikl k podstatě raně novověkého uvažování o divadle.
Buchkauf
Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století, Záviš Šuman
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2019
Lieferung
Zahlungsmethoden
Deine Änderungsvorschläge
- Titel
- Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Záviš Šuman
- Verlag
- Karolinum
- Erscheinungsdatum
- 2019
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8024643308
- ISBN13
- 9788024643304
- Kategorie
- Literaturwissenschaft
- Beschreibung
- Kniha romanisty Záviše Šumana, pojmenovaná podle Melpomené, múzy tragédie a zpěvu, se zabývá aristotelskou kategorií povahokresby a reflexemi, které ji doprovázely v kontextu raně novověkého uvažování o divadle ve Francii. Dobové kategorie řádnost, přiměřenost, podobnost a důslednost Šuman traktuje nejen jako normativní pokyny, ale jako principy, z nichž vzešla jemně odstíněná diskuse o podmínkách, které měly v nejobecnějším teoretickém rámci vymezit dramatické umění. Studie ukazuje, že dnes archaicky působící konceptualizace povahokresby a jejích „podmínek“ zastávala přední místo: podmínila totiž chápání mnoha dalších otázek, jako jsou např. katarktický účin divadla, hierarchie funkcí v umění, krystalizace nesnadno uchopitelné kategorie vkusu či role afektivity. Kniha je první prací o tomto tématu v češtině a díky zevrubným analýzám dobových kritických textů čtenáři usnadňuje, aby pronikl k podstatě raně novověkého uvažování o divadle.