Život mezi kameny
Autoren
Mehr zum Buch
Vzpomínky nestora geologie doc. Zdeňka Kukala na léta strávená v České geologické službě.Slovo autora:Samotné vzpomínky nestačí. Podle podtitulu publikace by mělo jít o vzpomínky na dějiny. Samotné subjektivní vzpomínky by však nestačily k porozumění všemu, co se v Ústavu dělo. Jak jsem postupoval? Napřed pomáhalo čtení ústavních publikací, pak už spolupráces ústavními geology, kteří mě zasvětili do úspěchů a problémů. Při práci se přece nehovořilo a nehovoří jen o geologii. Tak vstoupilo mnoho geologů včetně mě do ústavní historie.Napřed jsem byl pouhým pozorovatelem a vykonavatelem přání nadřízených. Nastala doba publikování, čímž už jsem se do dějin Ústavu zapsal. Přišly i drobné funkce, jako členství v redakčních radách. Dokonce jsem se za ředitele Vladimíra Šibravy stal tiskovým referentem, pak za ředitele Jaroslava Vacka členem komise pro terminologii hornin.Po sametové revoluci se všechno změnilo. Jako vědecký náměstek prvního polistopadového ředitele Vladimíra Sattrana jsem měl pravomoc ovlivňovat výzkum, ekonomiku i zahraniční spolupráci. Mé pravomoci pak vyvrcholily za ředitelování v letech 1992–1997.Několik vět o autorovi, jak je sepsal jeho přítel a spolupracovník dr. Vladimír SkočekZhodnotit osobnost a práci Zdeňka Kukala je úkol snadný a zároveň nesmírně složitý. Snadný z hlediska vulgárního materialismu, protože jde v jeho případě o mimořádně podařený koktejl atomů, molekul a kdovíjakých částic. Složitější je idealistický přístup, vycházející z premisy, že jde o stvoření formované kladivem osudu, nepoddajné a tak dokazující nadřazenost ducha nad tupou hmotou. V každém případě jde o fenomén, který lze podle mého názoru snadněji vysvětlit z pozic anomální mutace genů než primitivní opičí genealogie, což by mělo vyplynout z následujících řádků.Již v útlém dětství vynikal nad svými vrstevníky zejména vahou a povahou. Ta se projevila v jasné formě na gymnáziu, kde byl vyšším ročníkům předváděn jako vzor, později však na vojenském soustředění jako špatný příklad. Poměry na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, profesoři i spolužáci z něj postupně uhnětli výstředního studenta, který hladce absolvoval základy geologických věd a nechyběl při žádné recesi. Již tehdy byla pro Kukala typická zuřivá zaujatost činností nebo tématem, kterou lze sledovat v celém jeho životě.Pro své spolužáky přeložil, přepsal a rozmnožil knihu Rankamy a Sahamy Geochemistry z roku 1950. Pro zkoušku na konzervatoř si vybral nesmírně obtížný Rachmaninovův klavírní koncert cis-mol, což se mu nevyplatilo, a naučil se psát na stroji rychleji nežli školené písařky, což se mu v životě vyplatilo. Celoživotní posedlost sportem ho přivedla k úspěchům v basketbalu a tenise, neuspěl pouze v gymnastice a krasobruslení.Zdeněk Kukal se stal jedním z nejplodnějších autorů v dějinách české a slovenské geologie. Jeho kariéra je pevně spjata s Českou geologickou službou, s níž spolupracoval již za vysokoškolských studií a dodnes ho její činnost a úspěchy zajímají. Ostatně o tom se můžete dočíst v knize.