Muslimové ve Zbraních SS

Vydáním této knihy chceme přispět k pochopení motivace mladých mužů Bosny a Hercegoviny ke vstupu do ozbrojených složek – Zbraní SS (Waffen SS) -, které byly později Mezinárodním vojenským tribinálem v Norimberku prohlášeny za zločinecké. Činíme tak zcela ve smyslu zásady P. C. Tacita, římskeho historika, právnika a senátora, považovaného za jednoho z největších antických dějepisců – Sine ira et studio (Bez hněvu a stranění) -, a také proto, abychom se v pochopení příčin vzniku 2. světové války a jejich důsledků přiblížili pravdě, poněvadž jiný je pohled vítěze, jiný poraženého a pravda je někde uprostřed. Autor knihy, Zvonimir Bernwald, jakkoli se podle svého tvrzení snaží o objektivní hodnocení nejen vzniku a působení divize Handžár, ale i dějin Balkánu, však, zdá se, opomenul jednu podstatnou věc, že vzpomínky se nemusejí vždy shodovat s tím, co jsme prožili nebo na vlastné oči viděli, a že z pohledu „pouhého pěšáka“ a bez znalosti souvislostí mnohdy ani nelze pochopit, proč se věci udály právě tak, jak se udály. Nicméně toto dílo Zvonimira Bernwalda poskytuje i mnoho zajímavých informací nejen o budování muslimské divize Zbraní SS, vzpouře ve Villefranche a bojovém nasazení divize Handžár v Bosně a Hercegovině, ale i o déjinných souvislostech nevraživosti Srbů a Chorvatů vůči muslimským Bosňákům, která byla jednou z příčin občanské války v bývalé Socialistické federativní republice Jugoslávie v 90. letech 20. století. Pozorného čtenáře zajisté zaujme i poměrně nízký stupeň sebereflexe autora, který je v současné době vlastní mnoha ještě žijícím válečným zločincům stavějícim se takřka do rolí obětí, které přece bojovaly za blaho vlasti a „Nové Evropy“. I když bychom se snažili jejich nazíraní na dějiny pochopit, nesmíme nikdy zapomenout, jakých činů se dopouštěli nebo se na nich jinak podíleli, kolik bolesti a utrpení způsobili, že právě za to byli, a právem, odsouzeni a jejich organizace označená za zločineckou.