Čeští novináři v komparativní perspektivě : hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi

Euroamerická žurnalistika se nachází v hluboké profesně-existenciální i existenční krizi. Zdá se, že novinářská profese v té podobě, jak se ustavila zvláště po druhé světové válce, stojí před paradigmatickou změnou, které obyčejně předchází stav krize. Tento proces se dotýká i českých žurnalistů. Monografie s podtitulem „Hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi“ hledá v sedmi kapitolách příčiny krize novinářské profese v euroamerickém kontextu. Analýza se soustřeďuje nejen na příčiny ztráty důvěryhodnosti českých novinářů, ale dotýká se celého procesu jejich profesní socializace, který probíhá v rámu post-transformační oligarchizace domácího mediálního systému pod vlivem hybridizace a virtualizace profesních praxí, a vede k prohlubování profesně-identitního štěpení. Studie vychází ze čtyř kvantitativních a dvou kvalitativních výzkumů realizovaných mezi domácími novináři a z komparativního výzkumu českých, polských a švédských studentů žurnalistiky. Text tak přibližuje hodnotové i profesní postoje novinářů a jejich proměny v poslední post-transformační fázi polistopadového budování nového mediálního systému, tedy v etapě, kdy vnější i vnitřní ekonomicko-technologické, ale i geopolitické změny prohlubují naznačenou profesní krizi. Analýza formou několika komparativních řezů nabízí jak porovnání postojů domácích novinářů v uplynulých patnácti letech, tak i jejich srovnání se zahraničními žurnalisty.