Sbohem, ale čemu

Básně vypovídají o životních pocitech generace, která dospívala za války a zbytek života prožila v totalitě. "V polovině osmdesátých let navrhl malíř Bohumír Matal, abychom některé své práce spojili do ucelených cyklů. Ne tak, aby se básně a kresby navzájem ilustrovaly, ale aby vytvářely řady spřízněné životním pocitem. Pocitem nahého v trní, dodal a napověděl tak název pro první z nich. K názvu druhého souboru - Hlavy nehlavy - nás přivedly hovory o tenké hranici, která dělí lidské věci od jejich popření. Další řady sr měly jmenovat Dvojice a Výkřiky. Bohumír Matal byl tímto plánem tak zaujat, že udělal všechno pro to, aby oba první cykly byly reprodukovány - péčí Jiřího Táborského (1987), Jana Fišera (1987) a Petra Janovského (1988) - v několika desítkách samizdatových výtisků pro naše přátele. Umínil si uložit originály co nejpečlivěji, "aby to bylo připraveno, až přijde čas". Toho času, urputně vyhlíženého, se nedočkal. Zemřel 7. července 1988 v Prudké u Doubravníku, ve svém mlýně, který býval pro tolik lidí světlým místem v černých hodinách a letech. Kniha SBOHEM ALE ČEMU zahrnuje (s několika textovými změnami) básně a kresby z cyklu Nahý v trní a Hlavy nehlavy. K nim jsou připojeny Dvojice, sestavené dodatečně v letech 1989-1991. Z původního výběru kreseb byla do tohoto vydání převzata většina. Podle malířova přání má prvá kresba každého cyklu předznamenávat téma příští řady. To, co je ještě před námi. " (Antonín Přidal v poznámce na konci knihy)