Vzpomínky na válku: v mírové misi UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie vážně i nevážně, To je název knihy s podtitulem vážně i neváženě. A jak titul napovídá, je to vzpomínání vedoucí mnohdy k zamyšlení. Literární prvotina, dílo psychologa československé jednotky, která působila v bývalé Jugoslávii v misi OSN UNPROFOR, Josefa Faláře, jemuž nikdo v misi neřekl jinak, než Chocholoušek, má o to větší svou cenu tím, že mapuje každodenní život našich vojáků. V zemi, kde se rozhořel konflikt mezi znesvářenými stranami, které od sebe oddělovali právě vojáci Mírových sil OSN. Napsání knihy, vyprávějící mnohdy nečekané životní příběhy a zachycující jedinečné události, trvalo Josefu Falářovi poměrně dlouho, ale přesto si myslím, že se mu jeho literární záměr podařil. Využil pro napsání nejen vlastních vzpomínek na situace, kterými si vojáci s modrými barety, tedy spíše s modrými přilbami, museli projít. Čerpal ze svého soukromého archivu. Sbíral postřehy a poznatky od svých spolubojovníků. Dal prostor některým z nich. Proto také mohla vzniknout tak autentická publikace. Pomohla tomu jistě i skutečnost, že autor se mnohdy opírá o své vlastní prožitky, o to jak on a jeho nejbližší kolegové daný okamžik uměli popsat. Záslužnou a nezastupitelnou roli československých vojáků na Balkáně se podařilo autorovi s kolektivem dalších spolupracovníků shrnout do 250 stran poutavého vyprávění. To určitě připomene neopakovatelné chvíle těm, kteří s Pepou v misi působili a vybaví se jim docela reálně vzpomínky na dobu, od které už uplynulo celých dvacet let. Ti kteří o misi vědí jen z doslechu budou určitě překvapeni tím, čím vším si vojáci, kteří následovali jako druzí v novodobé historii naší armády své kolegy z Perského zálivu, museli projít. Přeji všem čtenářům příjemné čtení a podtrhuji, že kniha je jedinečná také tím, že události, které zdánlivě nemají tak strhující spád, vyvažují všechny atributy svým chronologickým řazením, takže mnohdy připomíná volně psanou kroniku, kde se mnozí z účastníků mise určitě najdou. Kniha je vynikajícím svědectvím bez přikrašlování a tak nezbývá nic jiného než popřát autorovi i těm, kteří mu pomáhali, mnoho spokojených čtenářů.