Sova pálená

Monografie se věnuje charizmatickému a zároveň silně ohroženému ptačímu druhu – sově pálené (Tyto alba). Cílem monografické publikace je shrnutí výsledků výzkumu rozšíření sovy pálené v Arcidiecézi olomoucké, především ve vazbě na sakrální objekty. Na základě výsledků výzkumu je v monografii zpracován přehled metodických doporučení k rekonstrukci a údržbě sakrálních památkových objektů s výskytem této sovy a jiných významných druhů živočichů chráněných legislativou ČR nebo EU. Publikace je obohacena o unikátní fotodokumentaci, která zvyšuje informační hodnotu monografie pro širokou veřejnost. Publikace se opírá o dlouhodobé zkušenosti z ornitologické praxe autorů. Podařilo se tak shrnout unikátní údaje dokumentující výskyt a hnízdění sovy pálené a dalších živočišných druhů v olomoucké arcidiecézi i v dalších oblastech ČR, přičemž je kladen důraz na sakrální stavby, které jsou historicky „tradičním“ biotopem sovy pálené. Právě důraz na roli, kterou hrály a v některých případech stále hrají sakrální stavby v životních strategiích sovy pálené a dalších ohrožených druhů živočichů, představuje další unikátní rys publikace. V minulosti představovaly přirozené hnízdní biotopy především skalní dutiny a dutiny stromové. Postupem času se ze sovy pálené stal druh, který v podstatě „doprovází“ člověka při výběru hnízdišť, kterými jsou vedle zemědělských usedlostí často právě sakrální stavby. Tento fenomén se dokonce odrazil v názvech sovy pálené v některých cizích jazycích – např. anglický název „Barn Owl“ (tedy „stodolní sova“) odkazuje na vazbu na hospodářské usedlosti. Skandinávské jazyky (finština, švédština, norština) pojmenovávají sovu pálenou jako „věžní sovu“, což ukazuje na její bezprostřední vazbu na sakrální stavby (věže kostelů, zvonic).