Věda s lidskou tváří. Činnost československých vědců Františka Šorma a Otty Wichterleho během studené války
Autoren
Parameter
Mehr zum Buch
Kniha analyzuje roli vědy a postavení vědce v socialistické společnosti na příkladu dvou významných českých chemiků, Františka Šorma, bývalého předsedy ČSAV, a Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček. Oba vědci, špičkoví odborníci, byli nuceni v období studené války neustále vyjednávat se státními úřady, které se pokoušely omezit jejich kontakty se západní vědeckou komunitou kvůli tehdejší politické a ideologické závislosti na SSSR. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 se museli vzdát svých vědeckých cílů i kariéry. V období tzv. normalizace se stali „nežádoucími osobami“ a byli sledováni Státní bezpečností. Při srovnávání životopisů obou vědců autorka interpretuje jejich odborné kariéry jako odlišně zvolené „strategie přežití“, umožňující i nadále pěstovat špičkovou vědu přes těžkosti nastolené režimem.
Buchkauf
Věda s lidskou tváří. Činnost československých vědců Františka Šorma a Otty Wichterleho během studené války, Riikka Palonkorpi, Anna Pilátová
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2017
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover mit Umschlag)
Lieferung
Zahlungsmethoden
Feedback senden
- Titel
- Věda s lidskou tváří. Činnost československých vědců Františka Šorma a Otty Wichterleho během studené války
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Riikka Palonkorpi, Anna Pilátová
- Verlag
- Academia
- Erscheinungsdatum
- 2017
- Einband
- Hardcover mit Umschlag
- ISBN10
- 8020026320
- ISBN13
- 9788020026323
- Kuratierte Auswahl
- Šťastné zítřky
- Originaltitel
- Science with human face: the activity of the Czechoslovak scientists František Šorm and Otto Wichterle during the Cold War
- Beschreibung
- Kniha analyzuje roli vědy a postavení vědce v socialistické společnosti na příkladu dvou významných českých chemiků, Františka Šorma, bývalého předsedy ČSAV, a Otty Wichterleho, vynálezce kontaktních čoček. Oba vědci, špičkoví odborníci, byli nuceni v období studené války neustále vyjednávat se státními úřady, které se pokoušely omezit jejich kontakty se západní vědeckou komunitou kvůli tehdejší politické a ideologické závislosti na SSSR. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa roku 1968 se museli vzdát svých vědeckých cílů i kariéry. V období tzv. normalizace se stali „nežádoucími osobami“ a byli sledováni Státní bezpečností. Při srovnávání životopisů obou vědců autorka interpretuje jejich odborné kariéry jako odlišně zvolené „strategie přežití“, umožňující i nadále pěstovat špičkovou vědu přes těžkosti nastolené režimem.