Neutečeš

Detektiv Richard Petera vyšetřuje zdánlivě nesouvisející vraždy a snaží se sblížit se soudní patoložkou Alicí Bártovou. Má pro ni slabost - ona by jednou stranou jeho city ráda opětovala, neboť je to po dlouhé době jediný chlap, který dokáže rozechvět její nervová vlákna, avšak na druhé straně jí v tom brání neblahá událost z minulosti. Stále před charismatickým detektivem kličkuje a vysílá k němu dvojsmyslné signály. I ona se má stát další obětí. Vražedkyně - žena s narušenou psychikou - neměla díky výchově svých rodičů jednoduché dětství - jejich pseudovýchova ji stále, i v dospělosti, pronásleduje a komplikuje život. Trpí averzí vůči mužům, ovšem je silně eroticky založená, takže své sexuální touhy řeší po svém... Nemá ve zvyku odpouštět způsobené křivdy, a ten, kdo jí jednou zkříží cestu, před ní neuteče. UKÁZKA: Nalila si červeného vína do obří číše - vešla s ní do koupelny a postavila ji na roh v záhlaví vany. Roztočila oba kohoutky a nastavila je tak, aby měla voda příjemnou teplotu. Mezi tím, co se napouštěla vana, si stoupla před zrcadlo, které zabíralo velkou část stěny. Položila si dlaně na ňadra a lehce je stiskla. Jednou rukou začala pomalu rozevírat zip svého domácího hedvábného overalu. Stáhla si jezdec až pod pupík a rozevřela látku tak, aby měla přístup ke svým prsům se ztvrdlými bradavkami. Vystrčila z pootevřených úst špičku jazyka a několikrát si přejela dlaněmi krouživými pohyby po hrudi. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Krouživé pohyby stále zmenšovala, až se dostala palci k vystouplým bradavkám. „Áááách,“ vydralo se jí z hrdla. Jedno ňadro si stále laskala, a to druhé opustila jenom proto, aby mohla sjet rukou za lem své kombinézy a vniknout do míst nejhlubší rozkoše. Dívala se na sebe do zrcadla a dráždila svůj vlhký klín. Její klouzavé pohyby nabíraly na intenzitě a přicházející slast ji donutila k předklonu. Otevřela ústa a trhaně zalapala po dechu, zádí se zapřela o stěnu a její tělo se v extázi pod silou sžírající rozkoše několikrát zachvělo. Položila se do vany plné bělostné pěny, na jejímž okraji hořelo několik barevných vonných svící. Uchopila číši za stopku a protočila ji mezi prsty proti záři plamínků, jejichž zlatavé odlesky se odrážely v rudé tekutině. Napila se a zahleděla se na sebe do zrcadla připevněného ke stropu. Není žádný znalec vína - vzala to, co ji přišlo zrovna pod ruku, ale chutná to skvěle. Uchechtla se. Včera si pohrála s těma práškama. Všechny je vyloupala z platíček a potom prášky, které měla na tři měsíce, spláchla do kanálu. Znovu se uchechtla. Chtěla by vidět toho dementa, jak by se na to tvářil. Určitě si myslí, že je ta jeho léčba úspěšná. Přestala si stěžovat a taky se mu nesvěřuje. Vždycky mu navykládá pár blbin - on to sežere, udělá si dalekosáhlej zápis a předepíše jí další sračky. Když se rozešla s tím mamrdem, byla na tom psychicky fakt dost špatně. Nedovedla si představit, že by si k tělu pustila nějakýho dalšího chlapa. Svěřila se tomu pošoustlýmu doktorovi - po pravdě mu řekla, jak to u nich chodilo, a ten kretén z toho začal mít erekci, kterou se snažil zamaskovat její zdravotní dokumentací - přikryl si s ní svůj nabuzený rozkrok a bláhově si myslel, že je tak pitomá a ničeho si nevšimla. S povzdechem si přiložila sklenici ke svým ústům a polkla několik doušků. Tak to fungovalo vždycky. Téměř všichni ji přehlíželi, měli ji za naprostou nulu a debilního tupce. Pokud to šlo, tak se jí vyhnuli, anebo předstírali, že ji nevidí. Měla by si zajet do posilovny a nějak smysluplně využít dnešní večer - nebyla tam už aspoň tři týdny. No, ale v tom případě by měla přestat pít. Policajti taky dokážou být nepříjemní a vlezlí. Obrátila číši dnem vzhůru a tenkým pramínkem jiskřivého moku skropila svoje prsy. DALŠÍ UKÁZKY JSOU NA FACEBOOKU A NA WEBU