Zvlčení

Vlk — slovo, které budí strach a ztělesňuje zlo. Pojí se s představou vlkodlaka, jehož tesáky se za úplňku zahryzávají do hrdla panny, zatímco zasněženým údolím uhání dostavník. Sanice sviští, koně ržají, vyjící smečka se chystá k útoku… O tom tato kniha není. Vlci na rozdíl od psů nevyměnili nespoutanost za soužití s člověkem. Vlci a lidé mají mnoho společného. Vlčice s vlky vytvářejí celoživotní svazky a podobně jako lidé vychovávají vlčata v rodinách, jež stmelují přirozené zákony. Próza Zvlčení nahlíží do života dvou rodin: lidské a vlčí. Tu vlčí vyhnali lovci a pastevci ze Slovenska do moravských Karpat, kde se postupně zabydluje. Protože se chová obezřetně, žijí rodiny odděleně, každá ve vlastním světě. Jejich příběhy se však pokradmu přibližují, až dojde k tajemnému prolnutí. A kdesi v pozadí je slyšet baladický tón starých legend.