Ode dna

Bezdomovectví je dnes žádané téma; knížka Michala Matouška však nejde tomuto zájmu jednoznačně vstříc. Zdá se být spíš ojediněle upřímnou zpovědí člověka, kterého život postavil tváří v tvář sociálnímu vyloučení v jeho skutečných podobách a který s ním zápasí, jak umí. Knížka otevírá otázky, odpovědi ponechává čtenářovi. Pohybuje se na pomezí literatury a publicistiky; vypráví, částečně i shrnuje autorovy zkušenosti s lidmi bez přístřeší. O sociální práci říká: "Je vyčerpávající, špinavá, zajímavá, často bezvýsledná, někdy nebezpečná a inspirující." - Autor se nestylizuje do role apoštola milosrdenství ani nemá ambice spasit blahoslavené chudé. Ode dna je inteligentní, vtipné, stylisticky suverénně podané zamyšlení nad chudobou, která má vždy nějaké konkrétní příčiny, vždy nějaké konkrétní podoby, nikdo proti ní není zcela imunní a společnost si s ní přes všechna sebevědomá prohlášení neví rady.