Mehr zum Buch
Jak napovídá název, práce spojuje několik dílčích studií na téma terectví, herecké pedagogiky a využití hereckých cvičení při tvorbě konkrétních divadelních inscenací. Autor reflektuje část vlastní pedagogické a režijní činnosti. Zabývá se v nich problematikou interaktivity herecké práce, kompozice hereckého projevu, hereckým kompozičním cítěním. Jsou zde v konkrétních souvislostech uváděna jím využívaná herecká cvičení a postupy práce, jejichž zdroje jsou v Mejercholdově biomechanice, specifických hereckých psychosomatických cvičeních využívajících dialogický princip, jejichž iniciátorem byl prof.Josef Karlík, ale opírá se také o metodu využití etud při tzv. analýze jednáním, rozpracovávanou K. S. Stanislavským. V našem kontextu je zde také poprvé uváděna práce s tzv. emočními vzory, užívaná některými hereckými pedagogy především v německy mluvících zemích. Za originální řešení je možno považovat mimo jiné pokus o návrh modelu hereckého „mapování“ struktury situace a jednání postavy, sloužícího k přípravě herce na divadelní zkoušku.
Buchkauf
Studie o herectví a jeho pedagogice, Aleš Bergman
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2016
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Studie o herectví a jeho pedagogice
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Aleš Bergman
- Erscheinungsdatum
- 2016
- Seitenzahl
- 130
- ISBN10
- 8074600998
- ISBN13
- 9788074600999
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Sozialwissenschaften, Pädagogik, Theater, Theater & Tanz
- Beschreibung
- Jak napovídá název, práce spojuje několik dílčích studií na téma terectví, herecké pedagogiky a využití hereckých cvičení při tvorbě konkrétních divadelních inscenací. Autor reflektuje část vlastní pedagogické a režijní činnosti. Zabývá se v nich problematikou interaktivity herecké práce, kompozice hereckého projevu, hereckým kompozičním cítěním. Jsou zde v konkrétních souvislostech uváděna jím využívaná herecká cvičení a postupy práce, jejichž zdroje jsou v Mejercholdově biomechanice, specifických hereckých psychosomatických cvičeních využívajících dialogický princip, jejichž iniciátorem byl prof.Josef Karlík, ale opírá se také o metodu využití etud při tzv. analýze jednáním, rozpracovávanou K. S. Stanislavským. V našem kontextu je zde také poprvé uváděna práce s tzv. emočními vzory, užívaná některými hereckými pedagogy především v německy mluvících zemích. Za originální řešení je možno považovat mimo jiné pokus o návrh modelu hereckého „mapování“ struktury situace a jednání postavy, sloužícího k přípravě herce na divadelní zkoušku.