Mehr zum Buch
V této knize dochází k setkání výtvarníka Jana Švankmajera s dvěmi hororovými povídkami kultovního japonského spisovatele Edogawa Ranpy. Jak ostatně Švankmajer popisuje, setkání s Ranpovým dílem bylo uhrančivé kvůli „taktilnosti“, která ho vzrušuje a dlouhodobě zajímá. Se zpracováváním „hmatovosti“ v umění ostatně pracuje již od poloviny sedmdesátých let, a to nejen ve filmu, ale i ve svých výtvarných objektech i ilustracích. Ranpovy netradiční povídky jsou výzvou k jistému experimentování s hranicí pouhé knižní ilustrace, která se většinou chápe jako subtilní dopovězení, doprovod k převládajícímu textu. Švankmajer jde jinou cestou a nabourává takovou představu – chce svými ilustracemi poskytnout čtenářům další rozměr, tedy jisté zpřítomnění smyslových a hmatových pocitů. Zároveň se v takovém ztvárnění nezapře jeho filmové vidění – rozfázovaná „animace“ dodává povídce rozměr v tradici stroboskopu, resp. v tradici pověstného Linnettova „kineografu“, čili řadě obrázků jdoucích za sebou a vytvářejících pomocí listování iluzi pohybu.
Buchkauf
Lidské křeslo / Hmyz, Edogawa Rampo, Petr Holý, Jan Švankmajer
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2025
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Hardcover)
Keiner hat bisher bewertet.
- Titel
- Lidské křeslo / Hmyz
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Edogawa Rampo, Petr Holý, Jan Švankmajer
- Erscheinungsdatum
- 2025
- Einband
- Hardcover
- Seitenzahl
- 160
- ISBN13
- 9788076901391
- Reihe
- Schlagwörter
- Belletristik, Horror
- Beschreibung
- V této knize dochází k setkání výtvarníka Jana Švankmajera s dvěmi hororovými povídkami kultovního japonského spisovatele Edogawa Ranpy. Jak ostatně Švankmajer popisuje, setkání s Ranpovým dílem bylo uhrančivé kvůli „taktilnosti“, která ho vzrušuje a dlouhodobě zajímá. Se zpracováváním „hmatovosti“ v umění ostatně pracuje již od poloviny sedmdesátých let, a to nejen ve filmu, ale i ve svých výtvarných objektech i ilustracích. Ranpovy netradiční povídky jsou výzvou k jistému experimentování s hranicí pouhé knižní ilustrace, která se většinou chápe jako subtilní dopovězení, doprovod k převládajícímu textu. Švankmajer jde jinou cestou a nabourává takovou představu – chce svými ilustracemi poskytnout čtenářům další rozměr, tedy jisté zpřítomnění smyslových a hmatových pocitů. Zároveň se v takovém ztvárnění nezapře jeho filmové vidění – rozfázovaná „animace“ dodává povídce rozměr v tradici stroboskopu, resp. v tradici pověstného Linnettova „kineografu“, čili řadě obrázků jdoucích za sebou a vytvářejících pomocí listování iluzi pohybu.