Žena na kusy a jiné alžírské povídky

Soubor osmi povídek od čtyř současných alžírských autorů jako sonda do společnosti, jejíž tradiční kořeny se střetávají se západní civilizací. V knize se setkali spisovatelé velmi rozdílní, které jednak jejich frankofónnost, jednak jejich „protifanatická“ pozice spojuje na křižovatce kultur a jazyků. Assia Djebar je vlastně první alžírskou spisovatelkou, její povídky ukazují hrůzy současného Alžírska, rozpad tradičních hodnot, fanatismus, násilí. Její hrdinky se snaží být emancipované, ale krutě za to platí. Leila Sebbar jemně ironicky líčí osudy hrdinek z prostředí alžírských přistěhovalců do Francie, kde střet civilizací je obzvlášť intenzivní. Mohammed Dib je z autorů nejstarší, v textech experimentující, jeho symbolika je často komplikovaná. Rachid Mimouni předkládá čtenářům myšlenkový svět a problémy jednoduchých lidí v konfrontaci s islamistickým fanatismem a sociální nerovností. Všichni ukazují hrdiny v podstatě bezbranné, či přímo jako oběti, a svět, jehož nedílnou součástí je násilí, ale i vášeň, racionalita i extrémní náboženský fanatismus.