Sherlock Holmes na cestách

Již desátým svazkem pokračujeme v uvádění těch případů Sherlocka Holmese, které Conan Doyle sice inspiroval, ale sám už z Watsonových pamětí nevydal. Již po desáté se můžete přesvědčit, jak různorodé je mezi jeho pokračovateli vnímání závazku, jenž jim v této postavě zanechal. Ale teprve až nyní objevujeme ve Watsonově pozůstalosti záznamy nového druhu. Zásluhy A. C. D. jsou nepopiratelné, ukazuje se však, že mu jeho uměřenost výrazu a cti pro míru věcí nedovolily, aby uveřejnil i případy vpravdě (a jak se tehdy říkalo) sensační. Měl své důvody, proč Holmesovy příběhy tak důsledně odlišoval od dobrodružství Toma Sharka či Leóna Cliftona, ač to byli téměř jeho součastníci a profesionální kolegové. Nehovořme tu o konkurenci (vždyť víme, jak málo si Holmes cenil pánů Dupina a Lecoqa), spíše zjišťujeme, že Sir Arthur zřejmě Watsonovy zápisky cenzuroval. Tentokrát tomu tak není, a tak se rázem ocitáme v divokém proudu dobrodružství docela jiných, otřásajících naší důvěrou v dosavadní znalosti holmesovského světa. Bláznivé spekulace, neuvěřitelné rodinné propletence, nádherně vyšinutá psychologie postav, citové vazby, nad nimiž by Sigmund Freud zajásal, podzemní chodby, tajné vchody a bažiny motivů tak nepravděpodobných, „dedukce“ tak netypicky intuitivní a řešení zápletek za vlasy přitažená, že setkání s vraždícím Asiatem (není to Číňan) či přímo Ďáblem, nám bude úlevou. Poznáme však Holmese také jako skutečného internacionalistu detektivní práce, jenž neomezuje své působení na země britské Koruny, ale je ochoten pomoci doslova kdekoli. Vskutku, mnohé je jinak. Ale jak vlastně? Na tyto a další otázky nám snad alespoň částečně odpoví následující příběhy ve stylu časopisu Maska.