Die ländliche Trilogie des moralischen UnbehagensReihe
Diese Serie dringt tief in die menschliche Psyche ein und erforscht komplexe moralische Fragen in einer idyllischen, aber oft rauen ländlichen Umgebung. Sie begleitet Charaktere, die mit inneren Konflikten, dem Verlust von Traditionen und der Sinnsuche in einer sich wandelnden Welt ringen. Es ist eine fesselnde Erzählung über das Landleben, die universelle Themen wie Schuld, Verantwortung und menschliche Zerbrechlichkeit berührt.
Culture, history, language, and indeed the living memory of a nation fuse in Jiří Hájíček's Rustic Baroque and in the additional stories included in this volume. Winner of the Magnesia Litera prize as the best Czech novel of 2005, Rustic Baroque is set in South Bohemia about a decade after the Velvet Revolution. It recalls the1950's collectivization of agriculture, and torn social fabric in the decades to follow.
Román Rybí krev od Jiřího Hájíčka pokračuje v linii venkovských próz a zavádí nás na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Hana se po patnácti letech v cizině v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala. Místo očekávaného šťastného života a učitelské kariéry však nachází opuštěnou náves. Přesto se odváží podívat zpět a zkoumá své vzpomínky a vztahy s lidmi, kteří pro ni kdysi hodně znamenali. Po čtyřicítce touží udělat si pořádek v sobě, uzavřít staré záležitosti a bolesti, a tak se setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.
Autor, po úspěšném románu Selský baroko, zkoumá českou vesnici a tentokrát se zaměřuje na rozpad jedné rodiny a vesnice v nových společenských okolnostech. Téma vysidlování a bourání obcí kvůli výstavbě jaderné elektrárny je aktuální i dnes, kdy osud dalších vesnic zůstává nejistý. Rybí krev však není jen „zeleným románem“, ale především poutavým lidským příběhem tří kamarádek, jejichž osudy je rozprášily do světa. Silně se zde ozývá touha po rodinné soudržnosti, lásce a odpuštění.
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“.
Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.