Bookbot

Nein! Ich nicht....Reihe

Diese Serie feiert das Leben in seinen reiferen Jahren mit unverkennbarem Humor und Mut. Die Protagonisten, oft am Beginn eines neuen Jahrzehnts, lehnen Altersstereotype ab und stürzen sich mit Elan und ironischer Distanz in Abenteuer. Sie entdecken neue Leidenschaften, finden Freude an unerwarteten Situationen und zeigen, dass das Alter nur eine Zahl ist. Es ist eine Geschichte über Selbstakzeptanz, das Streben nach Glück und die Erkenntnis, dass es nie zu spät ist, das Leben in vollen Zügen zu genießen.

Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy
Nein! Ich will keinen Seniorenteller!

Empfohlene Lesereihenfolge

  1. 1

    Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy

    • 262 Seiten
    • 10 Lesestunden
    3,7(19)Abgeben

    Kašlu na to! odpoví Marie Sharpová, když jí kamarádka navrhne, aby se - se šedesátkou na krku - přihlásila do čtenářského kroužku. Lidé v těchto kroužcích vždycky vypadají, že se musí prokousávat knihami jako Mandolína kapitána Corelliho. Mají pocit, že si neustále musí prošťuchovat mozek něčím špičatým, aby jim nepřestal fungovat. Člověk ale bystrý mozek buď má, nebo nemá. Hrdinka prohlašuje: A já stejně už nechci být mladá! Tyhle staré dámy, které v osmdesáti šlapou na kole napříč Mongolskem a v devadesáti se vrhnou na paragliding, nejsou žádné skvělé exempláře starého věku. Ne, jsou to jen tragické chudinky, které se nedokáží vyrovnat se stárnutím. Já chci začít dělat věci pro staré, nikoli pro mladé. Marie je stále příliš mladá, než aby toužila po domácím výtahu nebo si užívala pohodlí vany pro seniory (ale ne až tak moc, aby si neužívala pohodlné boty), přesto však stárne - a má z toho potěšení! Trochu moc se zaobírá tím, zda zanechat sexu - Ouvej! Ouvej! Jsou zde však kompenzace, jako třeba znovu se až po uši zamilovat- tentokrát ale do malého vnuka.

    Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy
  2. 2

    Nein! Ich will keinen Seniorenteller!

    • 287 Seiten
    • 11 Lesestunden
    3,0(244)Abgeben

    Ein bezauberndes, witziges Lesevergnügen für alle, die sich so alt fühlen, wie sie sind Herbst des Lebens? Generation Silber? Unsinn! Marie Sharp wird demnächst sechzig und damit schlicht alt. Ein Grund zum Feiern, wie sie findet. Schon wegen all der Dinge, die sie jetzt nicht mehr tun muss, wie etwa Volkshochschulkurse besuchen. Nichts hasst Marie so sehr wie umtriebige Senioren, die nur so alt sind, wie sich fühlen – sie stürzt sich lieber kopfüber in das Vergnügen, nicht mehr jung sein zu müssen. Dazu gehört ihre neue Rolle als Großmutter und eine alte Liebe. Denn Maries Jugendschwarm ist wieder zu haben …Vom Vergnügen, endlich nicht mehr jung sein zu müssen.

    Nein! Ich will keinen Seniorenteller!