Berta Krebsová Bücher

Základní kánon taoistické literatury - Tao Te Ťing se obvykle překládá jako "cesta ku Tao a Ctnosti. Hlavním pojmem je tu Tao, což je všechno a nic, veškeré jsoucno i veškeré nejsoucno, které je nedefinovatelné a neuchopitelné a neskonale vznešené. Nevíme, kdo první vyslovil myšlenku, že Tao je nic ve všem a všechno v ničem a proto taoismus, který se v průběhu staletí zformoval do náboženství, je vlastně náboženstvím bez Boha. Tento způsob myšlení arciť vyhovuje tupým ateistům, kterým bezbožnost nebo přesněji bez-božnost taoismu hraje do karet, protože dokazuje, že náboženství se bez Boha vlastně velmi dobře objede. Všechno je ale jinak. Pokud si našeho křesťanského Boha nepředstavujeme jako stařečka, plujícího na obláčku a víceméně libovolně zasahujícího svou všemohoucností do veškerého dění ve Vesmíru, nemůžeme přehlédnout výraznou shodu mezi definicemi Tao a definicemi boha jako Absolutna. Je skutečně na pováženou, proč dosud žádný z překladů, respektive převodů nenabídl svým čtenářům jednoduchou rovnici Tao = Bůh a vysvětlení, proč tomu tak je a jinak nemůže být. Eklektický převod Jos. A. Zentricha na tuto možnost, respektive na tuto Pravdu poukazuje a nabízí českému, potažmo evropskému křesťanskému čtenáři porovnání staročínského náboženského myšlení s evropským moderním myšlením a ukazuje na jednotu zdrojů, ze kterých čínské i evropské myšlení vycházejí...

Nové vydání tří nejvýznamnějších beletristických děl zakladatele moderní čínské literatury, povídkových sbírek Vřava a Tápání a sbírky básní v próze Polní tráva, uvádí čtenáře do turbulentní doby čínských dějin a kultury, kdy se rozpadal tradiční starý císařský svět a tu zdráhavě, tu vášnivě nastupoval svět moderní. Lu Sün jako angažovaný, přitom ale pronikavý pozorovatel vykresluje toto „tápání“ i „vřavu“, odrážející se jak na mnohdy ještě starosvětském venkově, tak v rozvíjejícím se městském prostředí. Lu Sünův svět, zabydlený svéráznými figurkami všech možných sociálních vrstev, vytváří bohatou mozaiku příběhů, psychologických črt, malých dramat i emočně vypjatých momentů, které otevírají pomyslné literární dveře do celého čínského dvacátého století.

Dvě sbírky črt pokrokového čínského básníka. První sbírku "Ranní květy sebrané v podvečer" napsal v Amoji roku 1926, kam prchl před kuomintanskou persekucí. V souboru autobiografických vzpomínek hledá vůni pohody svého mládí. I kladné typy svých postav zachycuje s jejich nedostatky, vadyvšak neodsuzuje, protože vyplývají z prostředí, ve kterém žijí. Hluboký smysl pro právo a spravedlnost vzbuzuje často v umělci trpkost, umí však nejen nenávidět, ale také opravdově milovat. - "Staré příběhy v novém rouše" je sbírka osmi chronologicky seřazených povídek podle starých mythů a historických pramenů, zachycující osobitý Lu Sünův vztah k lidem dávných dob.

Kniha má 81 textů a je rozdělena na dvě části. První část se zabývá otázkami ontologie, metafyziky a světatvorby, druhá část pojednává zejména o politické tematice, zabývá se správnou vládou, některé části (například kapitola 80) jsou zcela utopické.

Výbor z rozsáhlého literárního díla jednoho z nejvýznamnějších lidí dnešní lidové Číny - vynikajícího vědce, spisovatele a vlastence, místopředsedy Světové rady míru - zahrnuje osm historicko-filosofických povídek. Jejich náměty jsou vymyšlené i skutečné příběhy a odehrávají sepřevážně ve starověku čínských dějin. Jejich autor jako marxistický historik a umělec je psal proto, aby ukázal, kolik nepravdy, špatného pochopení i mylných názorů i výkladů bylo tradováno v čínské historii po celá staletí. V dialozích osob často užívá citátů nebo rozvedených myšlenek, zejména konfuciánských světců a mudrců. Kritickým realistickým pohledem na jejich učení dokazuje, že úcta k nim byla pouhou pověrou, a že stará čínská filosofie a dogmatická morálka pouze zastírala egoismus a lačnost vládnoucí třídy. (Podle J. Průška.)