Jiří Suk Reihenfolge der Bücher

Roku 1967, necelých dvacet let po převratu, který měl být důkazem neomylnosti marxisticko--leninské teorie, připustil prezident Antonín Novotný: „Dopustili jsme se chyb, soudruzi? Dopustili.“ První reformní vlnu, která se zvedla po odhalení kultu osobnosti o desetiletí dříve, se přitom ještě podařilo zabrzdit a hlasy reformistů potlačit. Na přelomu padesátých a šedesátých let zadlužená ekonomika dál zaostávala za kapitalistickým Západem, centrálně řízené hospodářství se míjelo s očekáváním konzumně naladěné společnosti, lidé naplňovali své potřeby prostřednictvím šedé ekonomiky, kvetla korupce, a především rostla poptávka po rozkrytí policejní a justiční zvůle uplynulých let. Osmnáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české komplexně pojednává o letech 1956–1967, pro něž se vžilo označení „období tání“. Politické, hospodářské a kulturní dějiny doprovázejí sondy do každodenního života za socialismu – od hodnocení životní úrovně přes bydlení, práci či zdraví po intimní zónu rodinného prostředí nebo náboženské víry.

Kniha se skládá ze studií Jiřího Suka, Adama Hudka a Jamese Krapfla a také z ankety, na kterou odpovědělo na tři desítky českých historiček a historiků. Cílem knihy je poskytnout situační obraz myšlenkové různorodosti v oboru soudobých dějin (konkrétně dějin komunismu), který reprezentují badatelé a badatelky různých generací a zkušeností, tematických a chronologických záběrů, teoretických a metodologických orientací a last but not least světonázorových či ideologických východisek.

Morální rozhořčení nehrálo v pádu Husákova režimu prvořadou roli, jakkoli to tak v „sametové revoluci“ vypadalo. Bylo spouštěčem hlouběji zakořeněných pochyb o existenčních perspektivách lidu s „přirozeným právem“ na štěstí… Kniha obsahuje eseje, rozhovory a polemiky, které vycházely od roku 2000 příležitostně v časopisech, sbornících a fotografických publikacích. Vznikaly většinou z vnějšího podnětu a obsahují interpretace mezních situací v historii komunistického režimu (únor 1948, srpen 1968, leden 1969, leden 1977, listopad 1989 atd.), které dodnes plně zaměstnávají odbornou historiografii i obecnou paměť. Autor neusiluje o syntetické pojetí a vědecké podání. V biograficky laděném úvodu upozorňuje na souvislost mezi profesním psaním o nedávné minulosti a osobní zkušeností s pamětí jako místem střetávání života a dějin.

Katalog výstavy | Exhibition catalogueFotografická publikace je přehlídkou toho nejlepšího, co jednasedmdesát předních českých a slovenských fotografů nabídlo autorům výstavy ze svých archivů na téma Sametové revoluce.The photographic publication is a showcase of the best that seventy leading Czech and Slovak photographers have offered the authors of the exhibition from their archives on the Velvet Revolution.

Tato originální publikace představuje autory, kteří nepatří k jedné generaci a nemají stejnou exilovou zkušenost, ale spojuje je inspirativní vzpomínka na texty, na něž v minulosti narazili a které je výrazně ovlivnily. Ba co víc, které se staly průvodci jejich dalšího života, tedy „knihami jejich srdce“. Texty, jež jsou předmětem tohoto esejistického vzpomínání, nejsou výhradně exilové v tom smyslu, že by je napsali lidé, kteří většinou nedobrovolně opustili vlast. Jsou to publikace vydané exilovými nakladatelstvími, působícími mimo Československo v období 1948 až 1989, ať již byly napsány autory působícími doma nebo v zahraničí. Vzpomínky na význačné tituly jsou do jisté míry výrazem vděčnosti, neboť exilová nakladatelství a vydavatelství byla sice různá – v době svého trvání, ve svém obsahovém záběru i v kvalitě své produkce - každé z nich však odvedlo práci, jež zůstává obdivuhodná. Tento drobný výbor může být tedy chápán jako výraz poděkování těm, kteří se přičinili o to, aby exilové knihy v češtině vznikaly a aby se dostávaly ke čtenářům.

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

Kritická edice dokumentů navazuje a doplňuje kolektivní monografii „O nový československý model socialismu.“ Čtyři interdisciplinární vědecké týmy při ČSAV a UK v 60. letech (2015). Obsahuje 34 dokumentů, které mají přiblížit „think tanky“ v období okolo Pražského jara 1968: Šikův, Richtův, Machoninův a Mlynářův tým. Edice nechává promluvit samotné historické postavy (vedoucí týmů, spolupracovníky, komentátory či oponenty), kterým je touto formou poskytnuta příležitost, aby pokud možno samy ozřejmily své původní představy o ekonomické reformě, o koncepci vědeckotechnické revoluce, o rozvrstvení československé společnosti a o reformě politického systému. Čtenáři by pak měla umožnit, aby si prostřednictvím tehdejších materiálů utvořil přesnější a barvitější obraz o celkovém společensko-politickém kontextu, o důvodech vzniku týmů, o okolnostech jejich utváření a každodenní činnosti, o konkrétních výsledcích a o vlivu týmové práce na vědu a společnost.

V centru studie stojí myšlení československých revizionistických ekonomů šedesátých let, zejména Otakara Šika, jehož přerod ze stalinského dogmatika na reformistu a jednoho z protagonistů pražského jara 1968 je klíčový. Autor se v úvodní kapitole zaměřuje na myšlenkové dějiny komunistického experimentu, od Marxových teoretických východisek přes Leninovo rozvinutí, válečný komunismus a NEP až po Stalinovu politickou ekonomii socialismu a teorii třídního boje. Dále analyzuje politický a ekonomický vývoj v Československu po únoru 1948, kdy vznikl socialistický stát sovětského typu, a popisuje ekonomické potíže, které vedly k prvním pokusům o reformu centrálního plánování. Následující pokus, spojený se Šikovým jménem, se zaměřoval na vymaňování socialistické ekonomie z dogmatismu a otevírání se moderním vědeckým přístupům, což vedlo k diskusím o socialistickém trhu a přípravě zásadní reformy. Autor ukazuje rozpor mezi realistickým přístupem k ekonomickým problémům a utopismem o humanistickém potenciálu socialismu. Zvláštní kapitola se věnuje pohledu politické policie na československé ekonomy, kteří byli i v šedesátých letech pod intenzivním dohledem. Kniha je založena na podrobném studiu archivních materiálů a je psána čtivým jazykem, což ji činí přístupnou nejen specialistům, ale i širší veřejnosti.

Moc bezmocných je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších disidentských textů. Václav Havel jej napsal v roce 1978 ve zvláštních podmínkách komunistické diktatury, přesto je zjevné, že i po téměř 40 letech od prvního samizdatového vydání, kdy tyto podmínky již pominuly, neztrácí na své síle a inspirativnosti, o níž svědčí nové překlady, například do arabštiny, perštiny, čínštiny či ukrajinštiny. Čím oslovilo či naopak neoslovilo toto chef-d’œuvre disidentské literatury svoji dobu, a co může nabídnout době současné? Nad těmito rámcovými otázkami se zamyslelo třicet renomovaných a zasvěcených esejistů, mezi jinými Steven Lukes, Roger Scruton, Jonathan Bolton, Marci Shore, Barbara J. Falk, Barbara Day, Delia Popescu, David S. Danaher, Kieran Williams, Robert B. Pynsent, Kacper Szulecki, Aleksander Kaczorowski, Jiří Přibáň, Petr Pithart, Miloš Havelka, Karel Hrubý, Miroslav Kusý, Lenka Karfíková, Lenka Jungmannová.