Karel Richter Reihenfolge der Bücher

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka… Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

České země byly v důsledku svého pevného včlenění do habsburské monarchie nuceny sdílet s ní všechny její válečné strázně. Platí to i o prusko-rakouských válkách, jejichž dramatické děje se odehrávaly převážně na území Slezska, Moravy a Čech. Pruský král Friedrich II. zahájil vpádem do Slezska koncem roku 1740 tzv. Slezské války, jejichž výsledkem bylo odejmutí Kladska a Slezska z historického celku českých zemí. Za Sedmileté války, rozpoutané po necelém desetiletí míru, potvrdil svou územní loupež a ani v následné nepříliš dlouho trvající „Bramborové válce“ nedosáhlo Rakousko navrácení ztracených území. Nedořešený spor o vedoucí postavení v Německu pak čekal na své rozuzlení téměř celé století. Rozhodla jej až válka, kterou Prusko rozpoutalo v roce 1866. Skončila drtivou porážkou Rakouska v jednom z nejdramatičtějších a nejkrvavějších vojenských střetů devatenáctého století – v bitvě u Hradce Králové – a po ní následným rychlým ústupem zdecimované rakouské armády. Byla to poslední z řady prusko-rakouských válek, či spíše poslední fáze jedné a téže dlouhodobé války o nadvládu v Německu, jejímž definitivním důsledkem bylo vybudování imperiální německé říše.

Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený osud jednoho z nejmocnějších mužů, které kdy svět spatřil. Tento zprvu nenápadný mladík, o němž se mnozí rivalové domnívali, že jej dokáží rychle vystrnadit z politické scény, prokázal nejen pozoruhodnou houževnatost, ale také moudrost, rozvahu a schopnost řídit mocnou římskou říši, která za jeho vlády nebývale vzkvétala a těšila se dlouhému období míru a prosperity. Augustus symbolizuje epochu římských dějin, kdy se ze skomírající a rozvrácené římské republiky zrodila nová forma vlády – císařství. Dědic Caesarovy moci a jeho odkazu se musel vypořádat nejen se sokem Markem Antoniem a jeho milenkou Kleopatrou, ale též s vleklými problémy říše, osobního života a nástrahami, které na něj číhaly na samých hranicích impéria.

Složité a krvavé dějiny Ruska od konce 19. století vyústily v převzetí moci bolševiky. Ti opanovali Rusko pod ideovým vedením V. I. Lenina za finanční a diplomatické podpory německého císařství, které pak dosáhlo svého cíle. Podepsáním hanebného brestlitevského míru Rusko oslabilo Dohodové mocnosti, ale očekávaný mír nenastal... Ani bolševismem nakažení Čechoslováci se nevyhnuli nesnázím. Ukazuje to osud Vladimíra Petrase, vyslaného Kominternou zajišťovat její řídící vliv při organizování komunistické strany v Československu, která se měla podílet na rozpoutání bolševické revoluce. V rámci převratných událostí v Rusku vznikaly a utvářely se československá legie, jejichž bojová cesta končí příchodem do republiky, jejímuž vzniku výrazně napomohly.

Vyprávění o válečných událostech, které plukovník Jiří Větvička prožil v letech 1939 až 1943, začíná líčením přechodu hranic do Polska, pokračuje vojenskými zážitky v této zemi, pochodem do Sovětského svazu a končí vzpomínkami na Buzuluk, v němž byl v lednu roku 1942 utvořen 1. československý polní prapor. Plukovník Jiří Větvička byl jedním z tisíců vojáků československé zahraniční armády kteří se zbraní v ruce prošli nejtěžší frontou druhé světové války. Navíc byl jedním z prvních několika set dobrovolníků, kteří po riskantním útěku přes přísně střežené hranice Protektorátu Böhmen und Mähren toužebně čekali na válku, která jim umožní bojovat za svobodu své okupované vlasti, a kteří na polském území utvořili československý legion – první vojenskou jednotku budoucí československé národně osvobozenecké armády. Karel Richter v této knize tlumočí vyprávění plukovníka Jiřího Větvičky větu za větou s pocitem zadostiučinění, neboť první verze vzpomínek vydaných Naším vojskem v roce 1969 v podání právě Karla Richtera byla úředním příkazem stažena z knihkupeckých pultů a vyřazena z politických důvodů z knihoven.

Pozoruhodné události konce druhé světové války v Evropě. Každé velké drama má své finále, své osudové vyvrcholení. Nebylo tomu jinak ani se závěrem druhé světové války na evropské půdě. Odpočítáme-li od data německé kapitulace (8. květen 1945) sto dnů nazpět, ocitneme se na přelomu ledna a února 1945. Byl to čas, kdy si hitlerovci mohli připomínat dvanácté výročí nástupu k moci. Slibovali tehdy mocnou „tisíciletou říši“. Nyní už z ní zbývaly jen trosky, ale stále se toho ještě mnoho dělo, především umíraly na frontách i v zázemí statisíce lidí. Posledních sto dnů války je v tomto unikátním knižním projektu zmapováno fakty, analýzami, každodenními zajímavostmi z protektorátu i zahraničí, svědectvími přímých účastníků a silnými lidskými příběhy.

Čs. východní odboj bez cenzury a legend. Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta o československém východním odboji za druhé světové války. Díky názorové svobodě, zpřístupnění nejutajovanějších archivních dokumentů a možnosti většího časového nadhledu se autorovi podařilo vrátit této kapitole dějin Čechů a Slováků, zkreslené později komunistickou cenzurou či různými legendami, historickou pravdivost. Publikace popisuje období, kdy se na Východě začínal utvářet náš odboj, a končí v předvečer Slovenského národního povstání. Můžeme se tak dozvědět o tom, jak se formovala československá jednotka, jak se ji vláda Sovětského svazu snažila využít pro své politické cíle nebo jak komunistická strana usilovala o získání rozhodujícího vlivu nad ní. Některé informace, jež kniha přináší, nejsou čtenářům příliš známé (dozvíte se např. o bližších okolnostech obvinění Ludvíka Svobody ze špionáže a jeho postavení před válečný soud anebo o snahách SSSR uzavřít mír s Německem). Kniha je velmi čtivá a je doslova nabita faktografickými informacemi, doplněnými svědectvím účastníků bojů (prostých vojáků i jejich velitelů), vyprávěními obyvatel ukrajinských vesniček, vzpomínkami osobností, úryvky z dopisů, tehdejšího tisku, z projevů politiků… Druhé, aktualizované a doplněné vydání.

Podtitul : Válečné drama syna nepřítele lidu. Chystáme se vyprávět vzrušující příběh jednoho z největších hrdinů československé zahraniční armády – příběh plukovníka a posléze generálmajora v.v. Sergeje Petrase. Nelze přitom pomlčet o jeho otci Vladislavu Petrasovi. Jde o dva neoddělitelně spojené dramatické lidské osudy, v nichž se zrcadlí celá nevýslovná obtíž a nepřehledná složitost poměrů, v kterých se za cenu krvavých obětí rodil československý stát, s nímž byli oba jako rodilí Češi bytostně spjati. Tato kniha vyšla za podpory Literárního grantu DILIA. 400 stran + 16 stran fotografické přílohy.

Československo bylo osvobozeno, lidé oslavovali svobodu a vítali sovětské vojáky s květinami a jásotem. V euforii málokdo zpozoroval, že osvobození má své trny. Postupně se ukázalo, že svoboda a nezávislost mají svou cenu, kterou zaplatíme až za třiadvacet let, 21. srpna 1968, kdy sovětské tanky opět vjedou do měst. Tehdy už nikdo nebude vítat vojáky květinami. Klement Gottwald v roce 1942 prohlašoval, že národ rozhodne o uspořádání poměrů, ale skutečnost byla jiná. O budoucnosti Československa se rozhodlo v březnu 1945 v Moskvě, bez hlasu českého a slovenského lidu. Postupný rozvrat ústavnosti vedl k nahrazení parlamentní demokracie komunistickou diktaturou, ovládanou uzurpátory moci. Československo se stalo policejním státem, odkázaným na sovětskou moc. Toto poznání bude pro národ bolestné, až procitne ze snu o svobodě, který trval od května 1945. Nakonec však lid rozlomí své okovy a vryje si do paměti zkušenost, která byla těžkou zkouškou jeho životaschopnosti a morálního zdraví, ačkoliv neobešla se ztrátami.