Alena Šabatková Bücher

Dvě, z celkem čtyř divadelních her nositele Nobelovy ceny, jež spadají do jeho dvou období – „absurdního“ a „revoltujícího“. V první (Caligula, 1938) zkoumá otázku absurdní moci, zosobněné smutné proslulým římským císařem, v druhé (Stav obležení, 1948) se vrací k tématu moru.Jsou v ní obsaženy hlavní rysy revolty: nihilismus, mechanismus moci, „která masově vraždí, aby ,ozdravila' společnost, smrt, která se hroutí před revoltou ve službě celku“.

Studie francouzského esejisty vychází z románového díla Cervantesova, Stendhalova, Flaubertova, Proustova a Dostojevského a pokouší se o kritiku tzv. nevlastní, zprostředkované touhy, tj. touhy, která nabyla čisté podoby v romantismu a poromantických literárních hnutích až po existencialismus a„nový román“. Z této zprostředkované touhy vysvětluje jevy jako „marnivost“, „snobismus“, „sadomasochismus“, také však celé životní prostředí člověka 19. a první poloviny 20. století. Práce na rozhraní studie a eseje, která se snaží ukázat, jak literatura přerůstá do života.