Dana Kasperová Bücher

Die Autorin rekonstruiert im ersten Teil ihres Buches die Diskriminierung der jüdischen Schülerschaft im Protektorat Böhmen und Mähren. Dazu werden zunächst die Maßnahmen an deutschen Schulen und dann an den tschechischen Volks-, Bürger-, und Mittelschulen analysiert. Das Buch zeigt die Ergebnisse einer detaillierten Primarquellenforschung auf. Der zweite Teil widmet sich der Frage der Erziehung im Ghetto Theresienstadt. Untersucht wird dazu die Rolle der „Jugendfürsorge“ im Ghetto – ihre jüdischen Hauptakteure und ihre Erziehungsziele, Erziehungskonzeptionen und Erziehungsmittel. Speziell wird der Fokus auf die Erziehungsarbeit in den Kinderheimen und Jugendheimen gelegt. Berücksichtigt wird die Rolle der Kinderselbstverwaltung, die in Kinderheimen zentral war. Die Autorin rekonstruiert die Gründung der Heime (Heime L 417, L 410) und stellt die Kinder- und Jugendheime und ihre pädagogische Orientierung dar. Thematisiert wird auch der „Geheimunterricht“ sowie das „Kulturleben“ in Kinderheimen – Kinderoper Brundibar, Kinderaufzeichnungen, literarische Kindertexte und Gedichte.

Kniha popisuje situaci v oblasti vzdělávání židovských dětí v českém státu a následně protektorátu v první polovině 20. století. Zevrubně se věnuje výchově v ghettu Terezín. Obsahuje úvahu nad holokaustem a obšírný seznam pramenů a literatury.

Publikace analyzuje programové zaměření vybraných německých mládežnických organizací v ČSR v letech 1918-1933 v kontextu tzv. německého mládežnického hnutí (deutsche Jugendbewegung). Pozornost se zaměřuje na programovou a ideovou analýzu měšťanského nacionálně zaměřeného spolku Sudetendeutscher Wandervogel, který plnil v značné míře vzorovou funkci i pro činnost ostatních nacionálně konzervativních německých mládežnických spolků v ČSR. Dále rozebírá, že německé konzervativně nacionální mládežnické spolky měly být nejen prostředkem tzv. kulturněkritického hnutí za „reformu života“ (Lebensreform), ale i prostředkem sudetoněmeckého nepolitického sjednocení všech sudetských Němců, a v neposlední řadě se věnuje i vývoji německých židovských mládežnických skupin Blau Weiss v ČSR a jejich oscilaci mezi socialismem a sionismem.

Publikace se zaměřuje na otázku vývoje, vymezení vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol jako institucí, v nichž většina meziválečné populace v ČSR plnila povinnou školní docházku. „Národní“ školství je tematizováno jako prostředek řešení takzvané národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu. Nastíněna je diskuse v oblasti vztahu školy a církve, ale i problematika výchovy občana demokratického státu. Každodenní chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické debaty, ale i diskuse v širší učitelské veřejnosti sdružené v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích.

Publikace je nezbytným studijním materiálem pro studenty učitelství všech fakult a všech oborů na fakultách pedagogických.Tematizuje problematiku dějin výchovy a vzdělání v období novověku a v době moderní, sleduje období 17. až poloviny 20. století. Ukazuje hlavní mezníky vývoje evropského školství s akcentem na české země. Důraz je kladen na bouřlivou a dodnes aktuální reformně pedagogickou diskusi 20. století. Čtenář je seznámen s hlavními východisky tohoto světového i českého fenoménu, ale i s jednotlivými vybranými světovými i českými reformně pedagogickými koncepcemi. Kniha obsahuje věcný i jmenný rejstřík a hlavní doporučenou literaturu.

Publikace analyzuje program a hlavní cíle, které zastávala významná meziválečná učitelská organizace – Československá obec učitelská (ČOU) –, jež spoluutvářela spolkový učitelský život v meziválečném Československu v letech 1920–1939 a sehrála zásadní roli ve dvou stěžejních tématech meziválečné pedagogické diskuse – v reformě školy a reformě vzdělávání učitelů národních škol. Kniha sleduje Československou obci učitelskou jako mimořádný příklad učitelské organizace usilující po vzniku samostatného Československa jak o sjednocení všech tehdejších učitelských spolků, tak o reformu učitelského vzdělávání a o vysokoškolské vzdělání učitelů národních škol. V neposlední řadě také analyzuje význam spolkových institucí ČOU v procesu reformy školy, zejména ohledně vymezení reformního školského programu, jeho propagace mezi učitelstvem i širší veřejností a následného prosazení v diskusi s ministerstvem školství.

Publikace Nová škola v meziválečném Československu ve Zlíně – ideje, aktéři, místa zpracovává problematiku meziválečné školské reformy (1929–1939) v kontextu tzv. firemního města Zlína, prostoru pokroku, modernity, racionalizace, síly moderní techniky. Myšlenky racionalizace, taylorismu, zásad scientific management neovlivňovaly jen výrobu ve firmě Baťa, každodenní život ve Zlíně, ale i chod pokusných zlínských veřejných škol. Jejich cílem byla škola činná (learning by doing) a společenská (school democracy). Studie v první části analyzuje cestu české pedagogiky k důvěře v racionalizační hnutí a v druhé části rekonstruuje pedagogické zásady v pokusných obecných a měšťanských školách ve Zlíně.