Iveta Coufalová Bücher

spolužití Čechů, Němců a Židů (nejen) v oblasti Šumavy a Českého lesa.

Toto zcela neobvyklé dílo o druhé světové válce obsahuje téměr tisíc dosud nepublikovaných fotografií. Autor pracoval s u nás neznámými, převážně německými materiály včetně pamětí, korespondence a periodického tisku. Jeho reportáže, jak sám knihu charakterizuje, nejsou v mnoha směrech objektivní, představují však nový pohled na tento celosvětový konflikt.

Někde se nosí sovy do Athén, někde dříví do lesa, v Nizozemsku voda do moře… Jestliže je toto úsloví vyjádřením malicherného počínání, pak dějiny Nizozemska představují naopak sílu vůle, která přemohla nejen přírodní živly, ale nepodlehla ani politicky silným protivníkům, ba naopak. Vedle kulis z polderů, mezi zálivy a grachty se odehrává dramatický příběh země, kterou dnes symbolizují idylické dřeváky a tulipány, ale i provokativní marihuanový kouř. V zapomnění však neupadl ani Vilém Oranžský, ani vévoda z Alby, natožpak bojovní gézové či blahobyt zajišťující kávová burza.

V hitparádě dospělých lží, pravd, polopravd a taktických diplomatických frází u mě bezkonkurenčně vítězí věta: "Neberte si to osobně!" Vnímáte její genialitu? Vyslovujeme ji zásadně ve chvílích, kdy chceme říct někomu něco opravdu nepříjemného. Něco, co ho buď existenčně ohrozí, nebo totálně rozhodí, a ještě po něm chceme, aby dělal jakoby nic. A on skutečně dělá. Všichni děláme, protože v džungli přežívají jen nejsilnější. Duše se ukazují jen v nejvzácnějších okamžicích, nejvzácnějším lidem...

Panovnická konverze Augusta Silného a její reflexe v saském veřejném prostoru mezi dvěma luteránskými jubilei. Saský kurfiřt Fridrich August I. byl tři roky po nástupu do čela Saského kurfiřství zvolen polským králem (1697), kde vládl jako August II., později mu dějepisci přiřkli přídomek "Silný". Svou konverzí ke katolicismu významně ovlivnil život ve většinově luteránském Sasku ("kolébce luteránství") - byl prvním katolickým panovníkem Saska od reformace. Zkoumané období svým těžištěm osciluje mezi dvěma významnými evangelickými výročími - mezi tzv. Lutherovým jubileem (1517/1717; tradiční připomínka přibití 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu) a připomínkou předložení tzv. augsburské konfese na říšském sněmu (1530/1730).

Ve starší době znamenala konverze buď obrácení od odlišného náboženství ke křesťanské víře, nebo návrat heretiků zpět k ortodoxii, případně vnitřní obrácení, spojené se vstupem do kláštera a zaslíbením Bohu. Od reformace byl možný také odchod věřícího z jedné západokřesťanské konfese a vstup do jiné. Společnost, která se dříve vyznačovala univerzálně platným náboženstvím a autoritou jediné církve, se rozpadla do různých skupin, které si nárokovaly věroučnou pravdu a upíraly ji ostatním. To oproti zkoumání konverzí ve starším období, v němž jsou důležitým tématem zejména konverze od judaismu, případně islámu, rozšiřuje významně škálu témat, problémů, pramenů i kontextů, a vysvětluje, proč je výzkumu konverzí věnována intenzivní pozornost zejména na poli raně novověkých dějin. Cílem autorského kolektivu bylo zjišťovat, jak je obraz konvertity a konverze utvářen v různých typech textových a vizuálních pramenů, u různých vyznání, v různých sociálních skupinách a profesích a za konkrétních sociálních, geografických a náboženských podmínek…