Naděžda Slabihoudová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Dvě Dostojevského satiricko-dramatické novely.

Estonská, litevská a lotyšská literatura. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší po úvodních statích zasvěcených jednotlivým národním literaturám – estonské (Naděžda Slabihoudová), litevské (Alena Vlčková) a lotyšské (Pavel Štoll) – abecedně řazená hesla ze všech pobaltských literatur, především autorů od nejstarších dob po současnost, ale i anonymních děl (Kalevipoeg – Syn Kalevův), specifických žánrů (Litevské dainy) a nezapomíná ani na menšinovou literaturu (Litevská polská literatura aj.); součástí knihy je i přehled autorů podle národností a základní literatura.

Anna, Anneta, Netočka: so entsteht der Name der Protagonistin, ein zärtlicher Kosename, den eine verzweifelte Mutter für ihre Tochter in einem elenden St. Petersburger Zimmer kreiert. In Netočka dominiert das "net" der Negation, verstärkt durch den Nachnamen Nezvanova, der "Nichtgenannte" bedeutet. Die kleine Protagonistin ist vom "Nein" geprägt: ausgeschlossen vom Festmahl des Lebens, beobachtet sie die Welt, zuerst die Erwachsenen im Haus und dann die Fremden. Sie präsentiert sich als eine weibliche Version Dostojewskis, indem sie die Analyse der inneren Welt des Mädchens mit romantischen Themen verwebt und über die Rolle des Künstlers sowie die Beziehung zu seinen Werken reflektiert. Die ersten drei Teile wurden Anfang 1849 veröffentlicht, doch Ende April wurde Dostojewski verhaftet und zum Tode verurteilt, wobei er sich in letzter Minute rettete. Es folgten Deportation und Zwangsarbeit, zehn Jahre Dunkelheit in der Steppe, in denen er nach Licht suchte. Die letzten drei Teile von Netočka wurden nie geschrieben, da April 1849 einen grundlegenden Einschnitt in Dostojewskis Kreativität markierte: Danach sollte nichts mehr wie zuvor sein.

Der bekannte Kinderbuch Klassiker für Kinder ab 6 Jahren mit farbigen Bildern von Bestseller-Autor Michael Ende. Jim Knopf ist ein kleiner schwarzer Junge, der auf der winzigen Insel Lummerland lebt. Und irgendwann ist die Insel zu klein. Also muß jemand gehen, beschließt König Alfons der Viertel-vor-Zwölfte. Aber soll das ausgerechnet Emma sein, die Lokomotive von Jims bestem Freund Lukas? Das kann Jim nicht zulassen. Gemeinsam mit Lukas und Emma verläßt er die Insel und macht sich auf zum großen Abenteuer, mit Scheinriesen, Halbdrachen und vielen anderen außergewöhnlichen Wesen. Aber werden sie auch eine Lösung für die Rückkehr nach Lummerland finden?

Dobrodružství tří pohádkových postaviček, které už čtenáři znají z knihy Mecháček a jeho kamarádi.

Novinář Artur Janno přijíždí na ostrov Minor a prožívá tam rok plný napětí, dobrodružství a také... ale to už říká sám název knihy.

Gailit popisuje velmi syrově až naturalisticky venkovské prostředí na jednom nejmenovaném estonském ostrově. Tam žije malá komunita lovců tuleňů, kteří celý rok tvrdě bojují s přírodou o obživu a především pak s mořem, které pro ně znamená život a často i smrt. Kniha začíná námluvami jednoho z ostrovanů k mladé dívce na pevnině, která se mu poddá a díky ní (a dále ještě díky místní zdravotní sestře, která sem utekla a dceře pastora, jež touží poznávat svět, neboť to už zažila a tak se jí zdá ostrov jako malé primitivní vězení) dochází k menším konfrontacím mezi názory a zvyky ostrovanů vůči názorům „tam z venku“.

Kniha vypráví příběh dcery pirátského kapitána Daniela řečeného Olovo. Jednoho dne se jí podaří zachránit v moři trosečníka jménem Hassan, který umí léčit lidi pomocí tenkých jehel.

Tři portréty žen, tři pohnuté osudy, jejichž společným jmenovatelem je láska - nešťastná a nerovná (Kalvárie), naplněná ale tragická (Bojovnice), vášnivá a sebezničující (Lady Macbeth z Mcenského újezdu). Poslední dílo se stalo námětem slavné opery D. D. Šostakoviče, uváděné i pod názvem Kateřina Izmajlovová.

Kriminálně psychologický román o vraždě mladého chlapce a o jeho vrahovi.

Román o životě jedné rodiny naturalizovaných německých přistěhovalců v šedesátých letech 19. století na peterburském Vasiljevském ostrově.

"Človek musí zakladať svoje šťastie na utrpení: to je zákon zeme." Táto fráza zjednodušuje myšlienky a dielo Fjodora Dostojevského, ktorý zachytáva bolesť s extrémnou citlivosťou. Biele noci zvláštne vzrušujú duchov, neobvyklý fenomén nočného svetla vyvoláva u petrohradčanov nezvyčajné fantázie, vnímanie a pocity. Nikdy sa preto nedozvieme úplne, či láska, ktorá sa protagonistovi Dostojevského odhaľuje, nie je len snom, fantáziou začiatku leta. Napätie jeho príbehov a schopnosť Dostojevského pritiahnuť čitateľov až do posledného okamihu sú spoločnými znakmi všetkých jeho románov. To sa deje v nešťastnom príbehu Niétoschky Nezvánovej, ktorá sa snaží, no ťažko nachádza šťastie. Alebo v rozprávaní muža sprevádzaného iba osamelosťou, s ilúziou zamilovať sa a s nádejou, že na uliciach Petrohradu nájde lásku svojho života.

Im ersten Teil des ursprünglich dreiteilig konzipierten Werkes konzentriert sich Gogol auf die Darstellung des zaristischen Russlands. Im zweiten Teil soll die Läuterung des Tschitschikow dargestellt werden, jener Figur, die durch das Land reist und sich durch den Ankauf von toten Seelen bereichert. Menschenverachtung, Korruption, Gewinnsucht sind die Themen der Handlung.

Výbor z povídek, jež Ivanov psal od 20. let až do smrti, některé povídky tohoto souboru byly vydány až po autorově smrti v roce 1963. V ivanovovských moderně pojatých mýtech má čtenář příležitost k zamyšlení nad základními problémy lidského života: témata lásky, smrti, tvorby a zklamání jsou ztvárněny odlehčeným, ironickým, někdy dokonce úsměvným způsobem, typickým pro spisovatele, jehož dílo znova a znova překvapuje čtenáře svou hloubkou.

Autorka sestavila soubor šesti milostných novel klasiků ruské literatury.

Kniha se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj o prvenství. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhykrade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevužijí, dojde k boji.

Poslední práce spisovatele je líčením jeho cesty po východní Sibiři.

Osobitým stylem vyprávěné příběhy prostého ruského člověka, který ve svém životě mnoho viděl a zažil, poskytují zajímavý obraz poměrů v carském Rusku. Autor, známý ruský spisovatel 19. stol., ztělesnil v postavě vypravěče všechny typické kladné rysy ruské národní povahy.

Ti, kteří ještě nečetli Dvanáct křesel, by asi neměli číst ani anotaci ke Zlatému teleti. Na druhou stranu se možná zas tak moc nestane, protože jak Dvanáct křesel, tak Zlaté tele je možné číst mnohokrát. Tedy vědět, jak to s Ostapem Benderem v jednom i druhém románu dopadne, a přesto se znovu a znovu bavit při každé jednotlivé větě.

Ein Glanzstück der Weltliteratur - unzensiert und neu übersetzt. Auf der Suche nach einem Juwelenschatz jagen drei Gauner durch das nachrevolutionäre Rußland und stolpern von einem Abenteuer ins andere. Die treffende Realsatire, die umwerfende Situationskomik und die originelle Sprache dieses großen Schelmenromans machen ihn zu einem Meisterwerk, das nun erstmals unzensiert und vollständig vorliegt. Am Sterbebett seiner Schwiegermutter erfährt Ippolit Worobjaninow von einem gut gehüteten Geheimnis: In einem der zwölf Stühle aus dem alten Eßzimmer hat sie ihre Juwelen versteckt. Der ehemalige Adelsmarschall, der nun als Standesbeamter lebt, begibt sich auf die Suche, um seinem armseligen Leben ein Ende zu setzen. Doch er hat Konkurrenz: Väterchen Fjodor, der gewitzte Pope, hat ebenfalls das Geheimnis erfahren und macht sich sofort auf die Jagd. Der dritte im Bunde ist Ostap Bender, ein kleiner Gauner, der Worobjaninow seine Dienste anbietet und ihn ständig überlistet. Die drei hetzen von Stuhl zu Stuhl, durchqueren halb Rußland und geraten in amüsante Turbulenzen. Diese Gaunerkomödie, die 1928 erstmals erschien, wurde durch die sowjetische Zensur verstümmelt. Die neue Übersetzung folgt nun dem Originalmanuskript und ist kommentiert. Ilja Ilf und Jewgeni Petrow arbeiteten in den zwanziger Jahren als Journalisten für verschiedene Satireblätter.

Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.

Román je svědectvím rozkladu ruského měšťáctví. Autor se podíval na dno duše svého hrdiny a na jeho osudu ukázal, jak kapitalismus dovede ubíjet člověka.

2. kniha obs. povídky: Můj život, Pečeněg, Člověk ve futrále, Angrešt, Případ z praxe, U známých, Dušinka, V služební věci, V roklině a Nevěsta (posl. povídka Čechovova), a dramata: Racek (přel. B. Mathesius ), Tři sestry (Lad. Fikar) a Višňový sad (B. Mathesius ). O významu Čechovovy tvorby řekl překrásně M. Gorkij: "Umře-li Čechov, umře jeden z nejlepších přátel Ruska, přítel moudrý, nezaujatý, pravdivý, přítel milující, strádající s ním ve všem. Celé Rusko se zachvěje bolestí a dlouho na něho nezapomene. Dlouho se bude učiti chápat život z jeho spisů osvětlených smutným úsměvem milujícího srdce. Bude se učit z jeho povídek, pronikajících hluboko do života, naplněných moudrým, nestranným soucitem k lidem, ne útrpností, ale soucitem moudrého a citlivého člověka, který všechno chápal."

"Polikuschka" ist eine Novelle von Leo N. Tolstoi, die 1861 erstmals veröffentlicht wurde. Die deutsche Übersetzung von Hermann Röhl erschien 1922. Die Neuausgabe von 2016 enthält eine Biographie des Autors und wurde von Karl-Maria Guth herausgegeben. Die Umschlaggestaltung zeigt ein Bild von Ilya Repin.