Josef Träger Reihenfolge der Bücher

Soubor pěti povídek o životě, díle a příbězích malířů, převážně abstraktních.

Humoristický román o veselém a statečném mastičkáři, nemanželském synovi inkvizitora a kněžny, který miluje lidi a po řadě dobrodružství se stane inspirátorem revoluce proti vrchnosti i církvi. Příběh je zasazen do renesančního prostředí jižní Evropy, odkud autor bere i typy postav svého románu.

Hrdinou románové kroniky je herec Jindřich Mošna. Na pozadí široce pojatého obrazu sílící české společnosti druhé poloviny 19. století autor domýšlí hercovy životní osudy i jeho vnitřní zápasy. Autor detailně uplatnil znalost hereckého a divadelního prostředí, v němž se pohyboval od svých studentských let.

Publikace zachycuje hereckou dráhu umělkyně od avantgardních představení v divadle DADA až po vstup do Národního divadla. Souběžně s tím sleduje autor hereckou účast J.Šejbalové ve filmu, rozhlase a televizi.

Osel a stín je divadelní hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha z roku 1933 z Osvobozeného divadla. Jedná se o satiru, která kritizuje úřady a byrokracii, ovlivnitelnost lidí, ale hlavně varuje před nejrůznějšími vůdci, kteří jsou schopní lidi zmanipulovat – konkrétně je jmenován Hitler, Mussolini a Dollfuß. Inspirací pro toto dílo se stal příběh řeckého satirika Lúkiana, který se zmiňuje o antickém městě Abdéra, které bylo považováno za Kocourkov. V témže místě se odehrává také děj tohoto dramatu. Voskovec a Werich vyšli ze zpracování Aristofanova.

Úvodní svazek výboru z her Osvobozeného divadla, sdružující jejich čtyři ukázky, jak je představuje OSEL A STÍN (1933), BALADA Z HADRŮ (1935), RUB A LÍC (1936) a TĚŽKÁ BARBORA (1937), , ve zkratce naznačuje cestu, jakou V+W vedli svou divadelní tvorbu, aby ji zaostřili v útočnou zbraň politické a sociální satiry. Jednoznačně zde napadli nacionalistickou diktaturu a imperialismus.

Memoáry předního českého herce - národního umělce byly podníceny ohlasem, který vzbudila jeho první kniha "Prosím o slovo" (1940). Dozvíme se z nich nejen o pestrém životě a často strastiplné cestě od venkovských scén až k postavení ředitele Národního divadla po revoluci 1945, ale i o řadě jiných významných osob, především ovšem jeho kolegů: zvlášť podrobně jsou vylíčeny Vydrovy vztahy k Hilbertovi, Kvapilovi a V. Budilovi. Svou uměleckou zpověď prokládá autor četnými citáty z kritik a vyvrcholuje ji závěrečnou úvahou o herectví. - První vydání vyšlo r. 1948, toto druhé se přidružuje úprav a doplňků, připravených ještě autorem.

Souhrn soudů o Shakespearově dramatickém díle hraném na hlavních českých scénách svazek 4