Edward Said Reihenfolge der Bücher

This book presents Edward W. Said’s insightful and elegant analyses of four major operas—originally delivered as the Empson Lectures at Cambridge University in 1997—showcasing the power of his critical acumen to unsettle canonical interpretations.

A definitive volume expanded and updated to do justice to the four decade career of one of the most important cultural and intellectual thinkers of the 21st century The renowned literary and cultural critic and political thinker Edward Said was one of our era's most provocative and important thinkers. This comprehensive collection of his work, expanded from the earlier Edward Said Reader, now draws from across his entire four-decade career, including his posthumously published books, making it a definitive one-volume source. The Selected Works includes key sections from all of Said's books, including his groundbreaking Orientalism; his memoir, Out of Place; and his last book, On Late Style. Whether writing of Zionism or Palestinian self-determination, Jane Austen or Yeats, or of music or the media, Said's uncompromising intelligence casts urgent light on every subject he undertakes. The Selected Works is a joy for the general reader and an indispensable resource for scholars in the many fields that his work has influenced and transformed.

The book, originally published in 2003, explores themes of social justice and activism, presenting a critical analysis of contemporary issues. It delves into the historical context of movements for change, offering insights into the struggles and triumphs of marginalized communities. Through a blend of personal narratives and scholarly research, it aims to inspire readers to engage with and challenge societal norms. The work serves as both a call to action and a resource for understanding the complexities of activism today.

The renowned literary and cultural critic Edward Said was one of our era’s most provocative and important thinkers. This comprehensive collection of his work draws from across his entire four-decade career, including his posthumously published books, making it a definitive one-volume source. "Said is a brilliant and unique amalgam of scholar, aesthete, and political activist...[He] challenges and stimulates our thinking in every area." --Washington Post Book World The Selected Works includes key sections from all of Said’s books, including his groundbreaking Orientalism; his memoir, Out of Place; and his last book, On Late Style. Whether writing of Zionism or Palestinian self-determination, Jane Austen or Yeats, or of music or the media, Said’s uncompromising intelligence casts urgent light on every subject he undertakes. The Selected Works is a joy for the general reader and an indispensable resource for scholars in the many fields that his work has influenced and transformed.

Vzpomínky Edwarda Saida politologa, historika, novináře a spisovatele (1. 11. 1935 Jeruzalém – 25. 9. 2003 New York) popisují dětství a mládí v mezitím zmizelém arabském světě. S autentickým pocitem osamělosti a vyřazenosti líčí, jak navštěvoval britské a americké školy v Káhiře, kde byl Edward, Arab narozený v palestinském Jeruzalému spolužáky vnímán jako cizinec, a nedokázal mezi ně zapadnout. Frustrace a vnitřní nejistota jsou Saidovy dominantní pocity, které ho provázejí nejen při pobytu v Jeruzalémě, Káhiře, New Yorku a palestinském Dhúru, ale i v značně uzavřené rodině. Tam vládne patriarchální otec a emocionálně nevyrovnaná matka a rodiče nevědomky ambivalentní vztahy uvnitř rodiny i mezi Edwardem a vnějším světem ještě umocňují. Saidovo povědomí vyloučenosti a nepatřičnosti má však svůj zdroj zejména v jinakosti, způsobené jeho příslušností k palestinskému etniku a v pocitu historické křivdy spáchané na Palestincích.

Edward W. Said, jeden z najwybitniejszych intelektualistów XX wieku, prowadził w latach dziewięćdziesiątych seminarium poświęcone dziełom wielkich muzyków i pisarzy. Temat zasługiwał na książkę, jednak prace przerwała jego śmierć. Tom „On Late Style: Music and Literature Against the Grain” (2006) powstał dzięki żonie i współpracownikom, którzy zebrali jego wykłady i notatki. Fragmentaryczność książki nie umniejsza jej wartości; czytelnik odczuwa jedynie żal, że Said nie zdążył na analizy kolejnych „późnych” dzieł. Książka ukazuje Saida jako znawcę sztuki oraz stylistę, a jego interpretacje dzieł Beethovena, Manna, Kawafisa, Geneta, Becketta czy Goulda są dowodem na wszechstronny rozwój duchowy i intelektualny, którego znaczenie w kulturze często kwestionuje się. „O stylu późnym” ma także osobisty wymiar, ponieważ Said, wiedząc o swojej chorobie, pisał o sobie. „Późny styl to mądrość doświadczenia, smutek przemijania i opanowanie rzemiosła”. Książka kwestionuje utarte przekonania, oferując głębię przeżycia w obliczu śmierci. Edward W. Said (1935–2003) był amerykańsko-palestyńskim krytykiem i teoretykiem kultury, autorem ponad dwudziestu książek, znanym z krytyki polityki USA i Izraela. Zmarł w Nowym Jorku.

A compilation of 35 years' worth of critical essays from one of the boldest and most articulate cultural theorists of our time

Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, navazující na překlad knihy Frantze Fanona, se zaměřuje na historické východisko postkoloniálního myšlení jako emancipačního programu druhé vlny dekolonizace. Tento proces, probíhající v Asii a Africe od konce druhé světové války do poloviny sedmdesátých let, byl na Západě vnímán jako rozklad evropských imperiálních říší. Autoři v knize vyjadřují perspektivu osvobození od koloniální nadvlády a systémů útlaku. Klíčovou otázkou je postkoloniální identita a konstrukce nové politiky identity: bude vycházet z národního esencialismu, nebo z konstruktivistického pohledu na národ jako myšlené společenství? Tyto nekompatibilní koncepce reflektují problémy, které se objevují i v kontextu postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace zahrnuje klasické texty, které definují témata univerzality, diference, rezistence a jazyka jako struktury moci. Specifikum výběru spočívá v dvou místních aspektech pohledu na postkoloniální situaci: roli autora a dědictví totalitního režimu, které formovalo stereotypy ideologií.

D'Eschyle à Kissinger, de Marx à Barrès, l'Occident a tenu un discours sur l'Orient. Mais, puisque "l'Orient " n'existe pas, d'où vient ce discours et comment expliquer son étonnante stabilité à travers les âges et les idéologies ? " L'Orient " est une création de l'Occident, son double, son contraire, l'incarnation de ses craintes et de son sentiment de supériorité tout à la fois, la chair d'un corps dont il ne voudrait être que l'esprit. À étudier l'orientalisme, présent en politique et en littérature, dans les récits de voyage et dans la science, on apprend donc peu de choses sur l'Orient, et beaucoup sur l'Occident. Le portrait que nous prétendons taire de l'Autre est, en réalité, tantôt une caricature, tantôt un complément de notre propre image. L'idéologie orientaliste s'est échappée depuis longtemps déjà du cabinet des savants pour précéder Napoléon dans sa conquête de l'Égypte ou suivre la guerre du Liban. C'est de ce discours qu'on trouvera ici la magistrale archéologie, augmentée de la préface que l'auteur rédigea en 2003 pour le vingt-cinquième anniversaire de la publication originale de l'ouvrage.